Bekyně mniška

Na přímce s úsečkami
oblékám plášť
z bláta do louže
z deště pod okap


Čekám
až se opodál
budu smát...


třeba jen volskému oku
co žlutě mrká
z pánvičky
na člověka


na sklenku dobrého vína
prosyceného sluncem
co v srdci
začne hřát


s nejmenšími sněhuláky
co z vloček
drápky postavilo
sedmero koček


i pod tím okapem
v té největší louži
kde občas piruety krouží
silný mráz
jaký vůbec znáš


a samozřejmě
samozřejmě na tebe
pak ti odhrnu vlasy
a zašeptám...


Lásko
štípni mě
ať vím
že se jen nezdáš...