Po boku workoholika

Tahle báseň vznikla tak trochu z žárlivosti a stesku...
» autorka: Jíťa
Neumím žít po boku workoholika,
nesnesu ten jeho každodenní stres,
jež v moři výčitek pronásleduje mě,
málem jak prašivý pes.

Život tak krásný on vůbec nevnímá,
zahlcen prací, ani mě si už nevšímá.
Stále ty samé povinné otázky,
marně však hledám ta slůvka od lásky.

Napíšu písmeno, slovo či větu,
všechno se ztrácí rychlostí letu.
Už skoro nevnímá ty moje myšlenky,
z posledních dojmů zbyly jen domněnky.

Láska tak veliká postupně mizí,
zdála se odvěká, teď je nám cizí.
Tipů: 20
» 07.02.12
» komentářů: 12
» čteno: 1113(21)
» posláno: 0


» 07.02.2012 - 10:19
*** ST :-))
» 07.02.2012 - 10:36
Umím si představit...
» 07.02.2012 - 10:52
Ještě, že naše verše máme
tam se lásce zcela odevzdáme
i když nenahradí to tu pravou
nezkrotnou, vášnivou a hravou
ST
» 07.02.2012 - 12:38
taky to znám,
stejné to doma mám...
ST ti za to dám :-D
» 07.02.2012 - 12:46
být vyměněn za práci
to srdce krvácí...
» 07.02.2012 - 12:56
"Láska tak veliká postupně mizí,
zdála se odvěká, teď je nám cizí"
======
Ách jo,i to se někdy stane a to je škoda.(ST).
» 07.02.2012 - 15:57
..kdyby zasejc mělas lempla
na ouřadech prosíš štempla ?
Já proti Warholikům nic nemám
Andy Varchola byl náhodou sladkej:)
ST
» 07.02.2012 - 15:57
Je pravda,že nejhezčí jsou začátky.
ST.
» 07.02.2012 - 18:08
smutná realita, smutná každodennost.. škoda..
» 07.02.2012 - 23:15
Je to smutné a bez porozumění...
» 08.02.2012 - 01:50
Život je už takový.
» 11.02.2012 - 15:07
já workoholik nejsem!!! tak mi napiš

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vzpomínky | Následující: "Jarní báseň"

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.