Deník z cest

Ubývá nepopsaných listů,
v deníku z cest, po souhvězdích.
Úhledným písmem, naučených prstů,
zapisuji na stránky, co budeš číst.

Jak toužím svlékat, ve svých snech,
když nebe hřmí a déšť mi máčí ruce.
Tvé svůdné tělo, cítím tvůj horký dech
a blázním, chtivostí lovce.

Ruce se třesou, při těch myšlenkách,
už jen pár stránek a není třeba snít.
Přestal se básník, toulat po hvězdách
a začal, docela obyčejně žít.

Dny jsou naplněné, vášní, tělesností
a hvězdy najednou, jsou ty tam.
Zůstaneš navždy, mou nedopsanou básní,
a já, občas zvednu hlavu ke hvězdám.