Vrata ...

.....................
.....................




snad je to osud
namalovaný na straně vrat
která nikdo neotvíral
ani ty
ani já ... možná ztracená vážka
přistane na těch slovech
ukrytých ve stavbě dřeva
a dřevo začne zpívat
píseň kterou jsi načala
když kolem nás prošla
letní láska ...






ale ... já pořád stál
den co den při každém příjezdu odpoledního
autobusu - se zraky upřenými
do pableskujících oken
kdybych tě snad uviděl
sedět na tvém sedadle vedle okna
/ jinak sis nikdy nesedala /
a nechtěla jsi mi říci
proč to tak je ...






za několik měsíců jsem znal všechny
řidiče a průvočí těch dálkových linek
co tě měly za mnou přivést
někdy na konci léta
už nevím kterého roku ...





vždycky jsem pak zavřel dřevěná vrata
do dvora a díval se ještě dlouho
na velké srdce
namalované v obrysech
bílým vápnem našeho osudu ...





ale ta vážka - ta už dávno odletěla ...




........................
........................