Děti lásky ....

.........................
.........................




Všechno vypadalo jako neskutečný sen
Světla luceren , pableskující kaluže vody
Svatí stojící na mostě
Vrány co okupovaly přilehlé stromy
A vzpomínka , že možná se za mnou vrátíš ...






Kolik bylo naděje , tolik bylo zároveň bolesti
Oči upřené do jediného bodu
Někam za obzor , všech našich sdílení a ztrát ...





Kdy čas přestal existovat , protože
Byla pouze jediná myšlenka láska s tebou ...







Stál jsem na konci světa
Mezi dvěma světy odhodlaný vrhnout se
Do nekonečné propastí tmy
S nadějí , že někde možna zahlédnu světlo
Tvé otevřené duše a budu zachráněn ....





Tebou a láskou ....





Schylovalo se k večeru a mráz
Vlézal až do morku kostí
Podobný orgasmické smrti s nadechnutím
Volnosti a touhy v jediném dechu
Který překračoval hlubiny světa a nebe
A nějakou neviditelnou stuhou nás
K sobě poutal .....





Nás ztracené ...
Nás nalézané ...
Nás boží děti lásky ...