s rozhalenkou...

bylo horké léto
až praštělo v krovech trámoví
já seděl na kulatině se špagátem
v zahradě za okrasnou zdí
a občas prohlédl
štěrbinami v listí
pozorujíc
jak si chodník libuje
když po něm vykračuje
mladá paní s dítětem
a mladík s pozdravem
uhýbá do strání…

ptáci vzlétali jako jiskry
a já je sledoval
jak stoupají vzhůru
až to najednou vypadalo
že spíš padám dolů
čelem jsem rozrážel vzduch
a ústy plnými ohně
lačnil po vodě
a nebyla noc ani den
drželi jsme se za otazníky
rozechvěni melodií
vítr tě nadnášel v bocích
a můj hlas se vinul s tvým
jako by se zachytil na udici…

a potom
díval jsem se ti přes uši
a oba jsme mlčeli
a s námi i okolí
i tma nad námi
rozhodnuti být na tom místě
ještě chvíli
hodně dlouhou…

přejela sis malíčkem po obočí
zavřela oči
opřela o mne tvář
a v tom tichu
bylo slyšet odvážné kroky
neviditelných chodců
a nepoddajný vítr
co se kolem nich stáčel
udiven jejich nespoutaností
kterou jsem dříve nechápal
ale teď je cítit v nás obou…