Kam se to koukáš?

Kam se to koukáš?
Zeptala se a já rychle sklopil oči.
Stála na žebříku a do regálů
rovnala knihy, které jsem jí podával.

Tak kam jsi se koukal?
Nikam, řekl jsem a cítil,
jak mi zčervenaly tváře.

Bylo mi 16 a ona byla
o deset let starší než já.

Nelži mi, řekla přísně.
Sestoupila po žebříku dolů,
usmála se a sáhla mi na nos.

Já nelžu, odpověděl jsem
nesměle a tváře mi rudly víc a víc.
Tak krásně voněla, mátou a medem.

Sladké, nevinné mládí.
Stál jsem tam a díval se do země.

Po pravdě jsem se díval na její
krásné nohy.
Nádherně tvarovaný zadek,
v těsné červené krátké sukni,
který jsem měl na dosah a
který jako by vyzíval -
sáhni si na mě,
dotkni se mě.

Už, už bych to udělal,
ale právě v tu chvíli se mě tak
přísně zeptala.

Bože, co bych tak odpověděl dnes!
Kdybych tak mohl vrátit čas,
jen na okamžik, snad na hodinu, nebo půl.

Byla krásná a já ji miloval
od první chvíle, kdy jsem ji uviděl.

Nádherná paní učitelka,
s nádherným poprsím,
božským zadkem a rovnýma, dokonalýma nohama.

Všichni kluci ji milovali,
ale já jistě ze všech nejvíc.

Kolik nádherných snů jsem o ní měl.
Tak nádherných!

Věděla to.
Ona to prostě věděla, že ji bezmezně miluji
a já byl tak strašně mladý.

Ta krutá, zlá, nádherná, sladká potvora.

Říká se, že ty první lásky
jsou ty nejkrásnější.
Já si to prostě už nemyslím
a proto si znovu musím povzdechnout:

Ach ty sladké, nevinné mládí!

Trvalo to dlouho, skoro 20 let, než jsem potkal ženu
s tak krásnýma nohama, velkým poprsím
a božsky tvarovaným zadkem jako měla ona.
Která voní po mátě a medu,
nemluvě o jejím sladkém úsměvu.

Tak já ti tedy mnohokrát děkuji, ty mé mládí.
Pěkně jsi to tenkrát posralo.