Květníkov
Láska může spojit nejen dva lidi...
» autorka: E.T.Jane » Pohádky / Pro malé děti |
Na jednom krásném slunném ostrově uprostřed tyrkysového moře žili-byli vatínci. A jak vypadali? Jejich tělo bylo z barevných vatiček. Příjemní na dotek, lehouncí a barevní.
Tenhle krásně barevný svět měl spoustu barevných městeček. Např. Růženkov – tam bydleli růžoví vatínci, Žlutíkov – tam byli vatínci ze žluté vaty a pak spousta dalších- podle barev. Mezi nimi byl klid a měli se rádi. Navštěvovali se a žili spolu spokojeně odděleni květinovým plotem. Každý ve svém – jinak barevném – světě.
Jednoho dne se Žlutík ze Žlutíkova vydal na procházku územím nikoho - do lesa. Ve stejnou dobu se šla projít i Růženka z Růženkova. Setkali se náhodně na mýtině uprostřed lesů. Krásné místo. Tam se na sebe zadívali a na první pohled se do sebe zamilovali. Procházeli se spolu pak několik hodin, pozorujíce oblohu a poslouchajíce zvuky lesa. Byl to pro oba krásný podvečer.
Najednou se začalo stmívat a museli se rozloučit. Ale jak to udělat, kam jít? Žlutíkov nebo Růženkov?
A protože se nemohli rozhodnout a nechtěli se rozloučit, rozhodli se přespat pod širým nebem v šumu stromů. Našli si krásné mechoví a ulehli přituleni k sobě.
Když stoupalo slunko vzhůru k obloze, probudili se a strnuli překvapením. Jejich těla byla žluto-růžová. Barvy se na jejich tělech promíchaly v krásnou dvoubarevnou duhu. Oněměli překvapením. Dívali se, dívali, co teď?
Už se tolik nebáli jít do městečka jiné barvy. Vždyť už jejich barvu z poloviny měli, tak co?
Žlutík – jako správný gentleman – šel doprovodit Růženku. Všichni růžoví vybíhali ze svých růžových domečků a podivovali se nad jejich barevným propojením. Až došli k rodičům a ti jim řekli : „Jste tak zamilovaní, že nejen vaše duše, ale i těla jsou propojena. To se nestává tak často, aby si dva tak rozumněli. Buďte šťastni, že se Vám souznění podařilo a vytvořte si svůj nový domov pro vás a jednou i vaše děti.
Bylo to krásné vyřčení a Růženka i Žlutík souhlasili.
Postavili si svůj růžovo-žlutý domeček mezi Žlutíkovem a Růženkovem. Květiny z květinového plotu, které dvě městečka původně rozdělovaly přesadili okolo domu.
Od té doby mnohokrát se slunce schovalo, aby se ráno zase vzbudilo a našli se další a další, kteří si byli natolik souzeni, že došlo k jejich souznění. Barvy jejich byly propojeny a ploty byly narušeny. Už městečka nerozdělovaly květinové ploty. Květníkov byl propojený duhou zbarvenými domky z lásky a spoustou květinami lemovaných cestiček.
"Někdy si myslíme, že není cesty. Ale dřív nebo později se cesta najde.."
Tenhle krásně barevný svět měl spoustu barevných městeček. Např. Růženkov – tam bydleli růžoví vatínci, Žlutíkov – tam byli vatínci ze žluté vaty a pak spousta dalších- podle barev. Mezi nimi byl klid a měli se rádi. Navštěvovali se a žili spolu spokojeně odděleni květinovým plotem. Každý ve svém – jinak barevném – světě.
Jednoho dne se Žlutík ze Žlutíkova vydal na procházku územím nikoho - do lesa. Ve stejnou dobu se šla projít i Růženka z Růženkova. Setkali se náhodně na mýtině uprostřed lesů. Krásné místo. Tam se na sebe zadívali a na první pohled se do sebe zamilovali. Procházeli se spolu pak několik hodin, pozorujíce oblohu a poslouchajíce zvuky lesa. Byl to pro oba krásný podvečer.
Najednou se začalo stmívat a museli se rozloučit. Ale jak to udělat, kam jít? Žlutíkov nebo Růženkov?
A protože se nemohli rozhodnout a nechtěli se rozloučit, rozhodli se přespat pod širým nebem v šumu stromů. Našli si krásné mechoví a ulehli přituleni k sobě.
Když stoupalo slunko vzhůru k obloze, probudili se a strnuli překvapením. Jejich těla byla žluto-růžová. Barvy se na jejich tělech promíchaly v krásnou dvoubarevnou duhu. Oněměli překvapením. Dívali se, dívali, co teď?
Už se tolik nebáli jít do městečka jiné barvy. Vždyť už jejich barvu z poloviny měli, tak co?
Žlutík – jako správný gentleman – šel doprovodit Růženku. Všichni růžoví vybíhali ze svých růžových domečků a podivovali se nad jejich barevným propojením. Až došli k rodičům a ti jim řekli : „Jste tak zamilovaní, že nejen vaše duše, ale i těla jsou propojena. To se nestává tak často, aby si dva tak rozumněli. Buďte šťastni, že se Vám souznění podařilo a vytvořte si svůj nový domov pro vás a jednou i vaše děti.
Bylo to krásné vyřčení a Růženka i Žlutík souhlasili.
Postavili si svůj růžovo-žlutý domeček mezi Žlutíkovem a Růženkovem. Květiny z květinového plotu, které dvě městečka původně rozdělovaly přesadili okolo domu.
Od té doby mnohokrát se slunce schovalo, aby se ráno zase vzbudilo a našli se další a další, kteří si byli natolik souzeni, že došlo k jejich souznění. Barvy jejich byly propojeny a ploty byly narušeny. Už městečka nerozdělovaly květinové ploty. Květníkov byl propojený duhou zbarvenými domky z lásky a spoustou květinami lemovaných cestiček.
"Někdy si myslíme, že není cesty. Ale dřív nebo později se cesta najde.."
Tipů: 22
» 29.01.12
» komentářů: 9
» čteno: 1649(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 30.01.2012 - 08:35
1 

Krásné a příjemné zasnění do pohádkového příběhu.
Dík za tu chvíli. Bylo to milé po ránu.
Dík za tu chvíli. Bylo to milé po ránu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Výlet v oblacích | Následující: Vošklivočeština pro trhlé otrlé