ČERNÉ LITERY ZNEUCTĚNÝCH HVĚZD

Z ticha padají vzpomínky
jako popsané útržky z knih,
nad černým nebem,
zalitým tuží ponocných,
kdy se měsíc tváří nahněvaně,
neb je skryt do smutku.

Černé litery zachycují
podpisy zneuctěných hvězd,
které mizí z neutišených dálav,
naříkají ústy větroplachů
a dávají za vyučenou
božím vládcům mezisvětů rán a nocí.

Vpisují násilí do rukopisů
vladařských neuctivců,
oni raději tmu černou
jako uhlíky, jež mají místo očí,
a v nichž jim žhne,
když zvýší palivo zraku.

Palte pryč, křičí hvězdy,
ovšem jejich smutek není mírnější,
spíše se dopálí ohněm vzteku,
v úmyslu ony uhlíkové oči
vyškrábat vlastními cípy,
tak jak se na pěticípé hvězdy sluší a patří.

A jak smutný je pohled na vzplanuvší hvězdu,
která shoří v hvězdný prach…

…bez jakékoliv námitky
ve smyslu obrany.