SRDCE PROKLETÍ

Ze zimy, na dotek tváří chladné,
budí se hájemství krásných a čarovných vil,
z šera do svazující tmy láska padne,
v prokletí okvětí v němž dusí ji zlatý pyl.

Čmeláci tu v rolích nenávistných škodí lásce,
pod jejich křídly umírá i poslední naděje,
nedbají na to, že lidské životy jsou v sázce,
obviňují, žalují a srdce nazývají zlodějem.

V Tvých ozvěnách se ztrácí víra,
víra lidí, že není lásky bez rozchodu,
tlučeš všem stejně, to nikdo Ti nezastírá,
ale zamlčuješ pravdu bez těžkopádných důvodů.

A důvodem, že lidé ještě stále žijí,
Jsi Ty – srdce žalostné, srdce prokletí,
zlé úmysly se v tobě snadno skryjí,
a jednou všem skrz síto život před očima proletí…