Apaté

Klečela uprostřed vlčích máků
a splétala si vlasy prsty jemnými.
Všude jen slunce, sladký zpěv ptáků
a v jezeře blízkém kvetly lekníny.

Na sobě bílé šaty měla,
co odhalují sladce něžné půvaby.
Její úsměv, ten dar od anděla,
byl jako letní vánek, co tvář pohladí.

Na levé předloktí jí usedl motýl,
bělásek, krásný jako její tvář.
Zdálo se mi jako bych se v té kráse topil,
já básník, snílek pohádkář.

Díval jsem se a snil jsem o ní,
pak jsem jí políbil a ona bez vzdorou,
přijala moje políbení
ta kráska z leštěného mramoru.