Flanelová

Flanelově kostičková,
v temné šedi staré skříně,
na ramínku košile,
odpočívá darmolíně.

Těší se, až halit bude
teplé, nahé, ženské tělo,
piano, dřív v koutě spící,
vzpomínkou se rozeznělo.

Zkoupal jsem Tě, něho má,
ve vlnkohraní lesních vůní,
oblékli jsme kostky smavé,
teď se vnořím do Tvých tůní.

Velké, světlé knoflíčky
rozepnout jdou jednou rukou,
když prsty touhou roztřeseny
a spánky rytmem srdce tlukou.

Jeden knoflík, polibek,
druhý knoflík, u dvou kostek,
už jsme skoro u cíle,
knoflíky jsou k bříšku mostek.

Ležíš si tu přede mnou,
ňadra mlsně odhalená,
Afrodita z řeckých bájí,
cele hodna toho jména.

Sametová na povrchu,
hebce, snivě kočičková,
rozehřátá, usměvavá,
flanelově kostičková.