Pláč Duše. Aneb, nevzdávejme to!

Tak trochu depka. Ale nevzdát to, to je to hlavní, co nás drží nad vodami Smutku :).
» autorka: Sasadydzej
Pláč Duše

Slzy stékají po modré kapotě Passatu. Tak to je to místo.
To je to místo nedosažitelnosti? Věčně nedosažitelného Snu? Nikdy nepoznám to Světlo. To Štěstí?
Brání tomu sám Život.
Jeden naivní, nepovedený Život. Utápím se ve vlastní Tmě. Nechci se vzdát. Nechci! Jen to ne! Nedokážu to, můj Osude!
Proč? Ptám se, proč? Copak je to lehké? Věřit, přesto nezískat.
Je to můj Život. Ano, tak ráda bych jednou byla uvnitř dění. Tak ráda, bych dělala něco, co mne naplňuje. Z čeho se má Duše raduje.

Ano.
Není mi přáno. Nebyla jsem ta vyvolená! A nikdy nebudu? To opravdu nikdy nebudu mít toho skvostného práva na Naději? Na to, žít svůj Sen?

Opravdu jen můj Sen, zůstane špatnou vzpomínkou na mne?
Nad svým hrobem ne jednou uslyším: To je ta, co věčně snila. Svůj drahocenný Život strávila věčným sněním o něčem, čeho nikdy nemohla dosáhnout. Ano, to je ona, ta, jež bezelstně věřila, že prolomí hráze Osudu, co dobije brány Zvyků, probourá se až k samým hranicím svého Snu. Byla tak slepá, že svůj Život promarnila, promeškala a zcela znehodnotila lacinou naivitou…
Vidím ty sny, cítím, jak hřejí. Kolik však stojí, míti je v ruce?
Prorazila bych Zeď, jen pro to, aby ta chvíle přišla. Pro jeden Sen, zahodit všechno. Projít to peklo, pro tu chvíli. Chvíli – kdy ucítím hřejivý pocit vítězství nad předem určeným Osudem.
Kdo však tvoří Osud?
Já?
Sen?
Touha?
Nebo Osud sám, tvoří nás?
Jsme obětí. Jsme jeho obětí. Obětí Osudu. Krutého. Nemilosrdného.
Stojím se sklopeným zrakem. Již nedokážu vzhlédnout Vzhůru. Již nemám Sil. Již jsem pozbyla veškeré Naděje. Vší svou Silou jsem věřila, doufala celým svým Srdcem.
Avšak, ještě naposled. Ještě naposled uzřít ten Sen. Ano, ještě naposled vidět to mihotavé, vlezlé světélko. Stojím tam. Jen tak tam zírám do záře modrého majáčku. Slzy se mísí s deštěm. Ty slzy, jenž patřily mému zmařenému Životu. Stala jsem se zlodějem svého Života. Vše jsem obětovala, až nezbylo zhola nic. Jsem zlodějem. Zlodějem svého vlastního bytí.
Tipů: 5
» 23.01.12
» komentářů: 6
» čteno: 550(15)
» posláno: 0


» 24.01.2012 - 09:13
Bude líp:)
» 24.01.2012 - 12:07
Je, vždycky je lépe. :) Znáš to sama, občas to chytne každého. Děkuji Ti.
» 28.01.2012 - 01:28
citlivé, akorát si říkám, že by se tu měla vyhlásit soutěž o nevětší miniaturu :-)
» 28.01.2012 - 20:21
René: chihi.... fakt je to moc dlouhý?:D Díky za komentářek, potěšil mne. ;)
» 29.01.2012 - 15:53
krásně napsáno..ST!
» 29.01.2012 - 15:55
hašlerka: Děkuji. :) Sny jsou mnohdy silnější, než si sami dokážeme připustit. To se člověk narodí a už jej to nepustí.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Čekám. | Následující: Touto dobou ...

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.