heraldicky...

rovnal jsem si desky se znaky
po symbolické konferenci
a snažil se nevnímat rušivé zvuky
pak se ale něco změnilo
já se zaposlouchal
a zjistil že mě fascinuje…

ač jsem se snažil vypadat klidně
uvnitř někdo křičel do zbraně!
a plály podivné ohně…

přisedla si ke mně
/i když ne tak docela
nevím jak to dělala
ale vznášela se
asi dvacet čísel nad židlí/
pak ledabyle típla cigaretu
o mojí palačinku
a řekla
nenechávej mne tu
samota zabíjí…

co kdybys mi
také nějaký znak namaloval?
byla bych ráda…

proč ne
lehni si prosím Minne
na záda..

a ponořil jsem se
do sestavování indicií…

jako bych vstoupil
mírně nakřivo
do jejího pískoviště
a rozdvojil se do štítonošů
s kruhovou výsečí v hlavě
se zelenou čelenkou
v ramenou a kříži
tři azurové koule
a v středu srdce klíček
deroucí se hvězdnatou sasanku…

když se probudila
zeptala se zda něco bylo
ale nestalo se vůbec nic
jen jsem jí ukázal jak vypadá
z několika pozic
to její znamení…

tři padající stříbrné slzy
jak se shromažďují
na srdečním nádvoří
z balkónu povyvují
tři purpurové hvězdy
se zlatými klasy
na tříslově hnědém poli
vlevo fialový oblak
se třemi opeřenými šípy
vpravo v poli zeleném tři draci
a nad tím vším
přikrývadlo s točenicí
vyplňující krk klenotu…

ona pak místo díků
nad ránem
sama nezkušená
zasvětila mne polibkem…

bylo to zvláštní
jemný poprašek z jejích víček
usedal na mé ruce
a já vdechoval tiše její vůni
rozmačkaných třešní…

zmizela zrovna tak prostě
beze slova
jako se objevila
je to už dlouho
a mě občas napadá
jak je to snadné
žít jeden bez druhého
ale v tu ránu uvnitř
zase někdo verbuje
do bojů
a já si uvědomuju
že v mém erbu je…

dopsáno
třeba se potkáme znovu…