Pokušení zlého ducha

Světlo mě udeřilo do očí.
Panenky se hrůzou protočí.
Ano, je to tady. Přišlo to.
Hrůza se vším všady. „Holoto!

Dones piva korbel,
každého slušného ober,
prošacuj sličné panny
a neboj, u mě máš ochrany.

Koně rychle osedlej,
ty bojíš se? Já nejsem zlej…
To se tobě jenom zdá,
to tahle banda, ta je zlá!

Banda lidí, kteří stáli
při tobě, kteří se báli,
jsou to ti, které máš ráda,
nevěř jim, je to jen zrada!!“

„Nevěřím. Ale pouze tobě,
který bys mne topil v zlobě,
ty jsi mocný pokušitel,
všeho zlého jsi učitel,

všech zlých pomluv, všech nadávek,
všech rozchodů, všech těch hádek.
Nevěřím ti, ty zlý pane,
srdce tvé jen zlobou plane.

Jdi mi z očí, hrozný duchu,
ať necítím tvého puchu!
Vypadni už, no tak rychle!“
Z pána náhle je jen krychle,

malá krychle ze dřeva,
kolem všude jsou střeva.
Já jsem ale svobodná,
navěky budu hodná!