popěvek

jsem plechová busta
na hlavním nádraží
a ty máš na krku Krista
co téměř nic neváží

přišel´s za zvuku zvonu
za hlasu chorálů
teď v tobě tonu
a času je pomálu

jsme navždycky spolu
ale daleko od nebe
šlapem tři patra dolů
a tím jdeme do sebe

přišel´s z veliké dálky
byl´s jako kometa
na mžik utichly války
tiše bublala odveta

však za časů hádek
za výměny slovíček
můj vrtící zadek
sledoval´s z pod víček

přišel´s jak velký eso
nahlas šuměla ulice
a pak už mě nesou
z kostelní lavice

jsi ospalý týpek
co nemusí pohádky
a z prohraných bitek
vyšel´s jen s rovnátky

jo, to bylo tehdy
když přišel jsi poprvé
v srdcích pukaly ledy
holky rděly se do krve

a já jak blbá stála
tričko fest na ňadrech
pod tvým dotekem tála
však tobě se úžil dech

přišel´s a byl jsi tak ryzí
pravý, jak z románu
a vzpomínky mizí
jako sny po ránu

tak zůstal´s jen řádek
v tomhletom říkání
dál koukáš mi na zadek
ale už jenom za spaní...