Skřípek

Káti, smutnění?
Sněží,
to nebe hladí bílou něhou,
stěží
nechtít teplo, když ruce zebou.
/ale ještě pořád si lze vzít rukavice ;-)/

Veselejší den přeju.

krásně popsaný smutek...posílám kyslík, ať ty dechy můžeš popadnout snáze :)

Bambulka: to nějak přišly ke mně vzpomínky... to víš, první vánoce bez rodičů... je to zvláštní, jak jsme pořád dospělí, nebo se tak aspoň tváříme a hlavně před vlastními dětmi a pak najednou zjistíme, že to my jsme pořád ještě děti... njn..

smutek tíží
bolest drása
však již brzy
přijde spása
v teple duší
jest ta krása:)ST

Tahle je ale smuténková.

!!!

Jejda, to je smutku... nesmutni, pomysli na svoje malé divošky a zítřejší krásný den pro ně... až se jim rozzáří kukadla, budeš se smát, uvidíš a strach bude ten tam... Krásné Vánoce, Katko, Jana

Inspirovala jsi mě, jdu svou zpověď vrhnout do modra.

... s každým svobodným nadechnutím strachu ubývá, dýchej zhluboka...
***

Ještě, že to je jen sen

...

to je jen skrach...přemůžeš jej lehce smíchem...

vysypej kapsy do kanálu

bojuj
vrč
žeň ho pryč
pal
lásku do nábojů
čtyřlístek je tvůj klíč :))

přeji tisíc dalších dechů...
a na charitu darovat tu depkovatou deku.

Ať je líp.

posílám sílu, snad posílí
Tě ve vlastní světové košili
vždyť děti jí důvěrou prošili
už dávno
ví
že mámu maj správnou

Sněží
a pod bílou věží
odvaha leží
a strach v těle netopýra
Tě tiše svírá.
To Tvá nevíra
ve své vlastní já
Tě krutě objímá
a dojímá.

Svítá,
pohleď dosyta:
Nový čas Tě vítá...

Znám. Tedy spíš osoba mně blízká. A já poradit nedovedu, nevnímá, neslyší.
ST