Pod imladrijskou hvězdou

Ariana vedla Markétu dlouhou chodbou. Markéta se pozorně rozhlížela kolem sebe, aby získala aspoň hrubý přehled o tom, jak to zde vypadá. Konečně došly ke umně vyřezávaným dveřím. „Jsme tady, paní!“ Ariana je otevřela a pokynula Markétě, aby vstoupila.
Markéta vešla a očima rychle přelétla předpokoj, ve kterém se ocitla. Byl velký a zařízený s vybraným vkusem. Bylo zde vše, co si mohla mladá paní přát. Pohodlně vyhlížející pohovka i křesla, větší stolek a dva menší, dokonce i rám na vyšívání … V protější stěně byly další dveře, které ji zavedly do ložnice. Při pohledu na postel s nebesy vystlanou saténovými poduškami ztěžka polkla. Jaká asi bude má svatební noc? prolétlo jí hlavou. Přinutila se na to nemyslet. Stejně to nemohla ovlivnit. Stejně jako nemohla změnit otcovo rozhodnutí. Raději pokračovala v prohlídce svých nových komnat. I tato místnost byla vybavena nádherným nábytkem. A navíc zde byl i krb, ve kterém už byla připravena hranička, jen ji zapálit. „Kam vedou tyto dveře?“ zeptala se Ariany. „Ty vlevo do vaší šatny a ty napravo do komnat lorda Elrohira, paní.“ Markéta ztuhla. „Doufám, že jsou zamčené?!“ Ariana téměř dotčeně přikývla. „Jistěže, paní! Odemčeny budou až po svatebním obřadu!“ Markéta pevně stiskla zuby. Tuhle připomínku rozhodně nepotřebovala. „Aha! Tak se dáme do práce, ať lord Elrond dlouho nečeká! Chtěla bych se vykoupat a převléct!“ Elfka se usmála. „Tušila jsem to, paní, takže sem si dovolila nechat vám připravit koupel! Doufám, že vám bude vyhovovat!“ Uvedla svoji paní do šatny, kde stála velká káď plná vody, ze které se kouřilo. Vzduch voněl pomeranči. Zřejmě díky drobným kvítkům plavajícím po hladině. „Přejete si pomoci s odstrojováním?“ Markéta potřásla zamítavě hlavou. „To není potřeba! Nech sem přinést moje věci! V té největší truhle je oblečení.“ Ariana se jí lehce uklonila. „Postarám se o to, paní!“ odspěchala splnit její příkaz. Sotva Markéta osaměla, tak se svlékla a vlezla si do vody. Bylo velmi příjemné po tolika dnech cesty se pořádně umýt. Byla ráda za Arianinu předvídavost. Doufala, že to děvče v ní bude pokračovat! Otec jí sice nabízel, ať si sebou vezme své komorné a dvorní dámy, ale to nechtěla. Připadala si zrazená jeho rozhodnutím a nechtěla kolem sebe nikoho, kdo by jí tu zradu připomínal. To bylo však sporné, neboť jí bylo jasné, že všichni v Imladris vědí, že si ji jejich prince nebere dobrovolně. A ten, dle jeho chování při jejím příjezdu soudě, jí to bude dávat najevo více než jasně! Povzdechla si. Jako malá holka si představovala, jak se provdá z lásky a její další život bude jako sen … Jenže pak si s ní příroda pohrála a veškerá naděje na to, že by ji někdo vroucně miloval, vzala za své. Světle hnědé vlásky tmavly a tmavly, až získaly havraní barvu, zatímco oči měla zelené. To by ani tolik nevadilo. Mnohem horší bylo, že se nevytáhla. Byla nejméně o půl hlavy menší než ostatní dívky doma. O tom, že jejich vlasy byly zářivě zlaté, se ani nezmiňovala. Při pohledu na imladrijské Elfy se jí trochu ulevilo. Aspoň barevně se nebudu tolik odlišovat! pomyslela si pobaveně. Jen ta její malá výška bude stále problém! Z ložnice uslyšela mužské hlasy a vyděsila se. Co když přijdou sem?! Ale brzy zaslechla Arianinu, jak jim říkala, kam mají co dát, a uklidnila se.
Ariana poslala pryč muže, kteří donesli těžké truhlice do Markétiny ložnice. Otevřela tu největší a začala z ní vyndávat jednotlivé kusy oblečení. Ke svému úžasu mezi nimi objevila i mužské nohavice a haleny se šněrováním u krku! Samozřejmě, že si vše neopomenula s dívčí zvědavostí prohlédnout. Nic moc! usoudila nakonec. Bylo zřejmé, že její paní dává přednost jednoduchým šatům tmavších barev. Z nich převládala modrá a zelená. Škoda! Světlejší by jí taky slušely! napadlo ji okamžitě. Ale to nebyla její starost. Lord Elrond jí přikázal, aby se o ni starala, ne aby ji poučovala! Což jí připomnělo, že by se měla věnovat svým povinnostem. „Paní? Mohu vstoupit?“ Téměř ihned se jí dostalo kladné odpovědi. Paní stále ještě seděla v kádi a ona k ní přistoupila, aby jí pomohla s koupelí. Namydlila ji, pak spláchla pěnu a nakonec jí umyla vlasy. „Jsem hotova, paní!“ oznámila jí a s nahřátou osuškou trpělivě čekala, až paní vyleze z vody. Osušila ji a usadila do polstrovaného křesílka. Jemně jí vysušila vlasy a začala je rozčesávat. „Jak vás mám učesat, paní?“ Měla sice určitou představu, ale raději se zeptala. „Nech je tak, jak jsou!“ Ariana zatajila dech. „Omlouvám se, paní, ale u nás ženy nechodí s volně rozpuštěnými vlasy. To je vyhrazeno pouze pro jejich ložnice!“ rozhodla se ji varovat.
Markéta se zamračila. Věděla, že není moudré lorda Elronda dráždit nebo dokonce pokoušet jeho trpělivost, ale nehodlala se nechat zkrotit bez odporu. Bude o svoji svobodu bojovat! I když jí něco říkalo, že tuto bitvu stejně nakonec prohraje. „Nech je tak, jak jsou!“ pronesla pevně.