Shar'Dan - Zkouška

Pokračování - doufám, že se bude líbit alespoň stejně, jako předchozí počáteční kapitoly.
» autorka: januve
Uběhlo dvanáct let, za kterých si chlapec s Rinn a Gromem k sobě našli cestu. Ti ho začali považovat za vlastního syna. V těchto letech se chlapec naučil zvykům trpaslíků. Nebylo to nic jednoduchého, protože si nejdříve musel získat jejich důvěru. Válečníkům pomáhal s broušením zbraní, řemeslníkům se sháněním materiálů, kněžím přepisoval svitky. Avšak pravá zkouška měla teprve přijít.
Rinn jednoho dne odešla. Když se nevracela, šel za Gromem: „Otče, kde je matka? Neviděl jsem ji už tři dny.“ On se jen zhluboka nadechl a řekl: „Strážci ji viděli jít do hlubin Temného údolí. Je to nejhlouběji položené místo Golden’Mu. Nikdo se tam ale neodváží, a ani tam jít nemůže. Naše hlídky zahlídly králova vojska, jak se blíží k hoře. Nemůžu riskovat, aby nás zastihly nepřipravený. Musíš se do údolí vydat ty sám a matku najít.“ Jen co to Grom dořekl, chlapci přeběhl mráz po zádech.
„Ano otče, udělám, co bude v mých silách, abych matku přivedl zpět.“ řekl odhodlaně. „Ale budeš muset využít všeho, co ses od nás naučil, jinak nepřežiješ. Scarlingové se umí dobře skrývat v temnotách údolí, pouhým okem je nespatříš. Musíš se zaměřit i na svý ostatní smysly. Temný údolí není místo, kde si nemůžeš dovolit udělat jakoukoliv chybu!“ Upozornil ho. Chlapec se už otáčel k odchodu, ale Grom ho zastavil: „Enselisi! Scarlingy oslepí jasný světlo.“ Řekl tišeji a nechal ho jít, Enselis jen kývl a odešel.
Enselis šel za úplňku do kovárny, kde byl kovář Az. Byl to mohutný trpaslík oblečený v kožené kovářské zástěře: „Azi, potřebuju si tady něco udělat, nevadí?“ kovář se na něj jen pousmál a řekl: „Jasný chlape, dones mi pivo, kejtu a dělej si tady, co chceš.“ Enselis doběhl do krčmy a vše mu donesl. „Já tě tady nechám, musím si něco zařídit.“ Řekl Az a odešel.
Enselis si připravil prut z měsíčního kovu, rozžhavil ho ve výhni a udeřil do něj pokaždé, když měsíc v úplňku nebyl zahalen mraky. Skrz skulinu v hoře na kovadlinu přímo svítily měsíční paprsky. Trvalo mu celou noc, než čepel dokončil. Pod rukojeť, která byla potažena kůží, vyryl znak griffíhos drápu, stejný, jako byla jeho jizva na předloktí. Vložil meč do připravené kožené pochvy. Hned ráno přišel Az: „Hej chlape! Ty sis s tím nějak pospíšil! U Govannona! Ty mě zrujnuješ jestli tady budeš chtít pracovat! Na co to vůbec máš?“, zeptal se zvědavě. „Jdu do Temného údolí, matka tam odešla a už se nevrátila.“ Aze polilo horko. „Tam přeci nemůžeš jít sám, to už si ztratil tu svou lidskou hlavu? To je jako kdybys šel přímo k tomu vašemu králi a řek mu, ať ti udělá službu a utne ti ji!“, rozkřičel se. „Uklidni se Azi, musím tam jít sám, protože otec říkal, že se blíží královo vojsko a nechce, aby nás přepadli nepřipravené. Já se o sebe postarám.“ uklidňoval ho. „Dobře, ale dám ti tohle,“ vytáhl z truhly, která byla hned vedle kovadliny, štít lehký jako pírko, ale tvrdý jako ocel: „je to z měsíčního kovu, ty bys to zatím ukovat nedokázal. I to nejtemnější místo rozzáří natolik, že tam uvidíš i tu nejmenší škvíru. Ale aby se štít rozzářil, musíš říct: „Zharr,“ ale pozor, ať ho nevyužíváš ve špatný chvíli! Aby štít přestal zářit, musíš říct Zharr‘Un“ Enselis obdivoval mistrovskou práci, na štítu byl griff též úplně stejný, jako na jeho předloktí a tak se nechápavě podíval na Aze. „Já jsem věděl, že ho jednou budeš potřebovat, a ta jizva na tvý ruce je tvou součástí, tak ho nos se ctí.“ Řekl důrazně. „Děkuju Azi. Už bych měl jít, času mi moc nezbývá. Dej na sebe pozor mistře trpaslíku.“ Rozloučil se a odešel. Ještě než se vydal k bráně, tak si do koženého vaku vzal z vedlejší krčmy bochník chleba a láhev s vodou.
Když přišel k bráně, kde trpaslíci střežili vchod do Temného údolí, stráže ho okřikly. „Stát! Do temného údolí nikdo nesmí! Dosud se odtamtud nikdo živý nevrátil!“ Enselis je zpražil pohledem: „Když tam nikdo nesmí, tak jak je možné, že jste tam pustili samotnou královnu?! Okamžitě mě tam pusťte!“ zavelel. „Dobře, ale je to na tvé vlastní nebezpečí Enselisi. Jestli se odtamtud nevrátíš, nečekej, že pro tebe někoho pošleme.“ Varovali ho a otevřeli bránu.
Jakmile se za Enselisem brána zavřela, pohltila celé místo temnota. „Zharr,“ zašeptal a štít se rozzářil. Viděl snad třicet kroků okolo sebe. Temnou chodbou se rozhléhaly zvuky, jako když několik stovek lidí na jednom místě křičí bolestí. Tomu se říkalo podsvětí, práh zhouby, bolesti a utrpení.
Enselisovi se hlavou začaly promítat Gromova slova: „Musíš využít všechny své smysly a všechno co ses naučil.“ Sehnul se k zemi a zaměřil se na jakoukoliv odlišnost, která by ho mohla vést za Rinn. Podivil se, když hned na začátku našel snad deset dalších stop, které doprovázely stopy jeho matky. Šel tedy po stopách dál. Čím dál od bran byl, tím hlasitější výkřiky z temnoty vycházely. Kousek před sebou uviděl několik trpasličích těl. „U Godana, co se tady stalo?“, řekl si pro sebe. Mezi trpaslíky uviděl známé tváře. Byli to osobní strážci královny, která s nimi ale nebyla. Bylo očividné, že trpaslíky musela napadnout vícečetná skupina, nejspíš to byli Scarlingové. Těla trpaslíků byla potrhaná jako kusy hadru. Při pohledu na ně se Enselisovi udělalo zle. Přes nepříjemný zápach se musel zhluboka nadechnout a raději pokračoval dál. Po pár okamžicích uviděl matné světlo. Bylo to od ohniště, které tam někdo nechal zapálené. „Zharr’Un“, zašeptal a štít zhasl. Potichu se přibližoval k ohništi. Najednou se blízko něj ozval hlasitý ďábelský ženský smích. Enselis se pomalu otočil. Z temnoty na něj vyskočil Scarling a povalil ho na zem. Jeho žluté oči a velké špičaté zuby byly velice výrazné oproti jeho černému tělu, které vypadalo jako kusy černých hadrů smotaných do sebe. Scarling ho začal napadat stejně, jako vlk, který napadá ovci a za každou cenu ji chce roztrhat. Enselis pohotově vytáhl meč, probodl ho a jeskyněmi se rozezněl jeho ušitrhající řev.
V krátké chvíli ticha se temnotou před Enselisem rozléhaly zvuky bubnů, jekotu a dalších děsivých zvuků. Enselis ukryl Scarlingovo tělo za skalky, které se tyčily poblíž. Sám se ukryl na druhé straně jeskynní chodby a čekal. Zanedlouho okolo něj proběhlo několik desítek Scarlingů s hlasitým jekotem. Začali se vzdalovat, ale jeden, který běžel jako poslední, se zastavil a otočil se směrem ke skalce, kde bylo ukryto Scarlingovo tělo. Pomalu se k němu přibližoval. Když byl blíž, všiml si těla. Už se otáčel, když mu přes krk přejel Enselisův meč. Nestihl vydat ani hlásku, a tak si toho ostatní Scarlingové nevšimli. Enselis ho ukryl na stejné místo a pokračoval ve směru, odkud Scarlingové běželi.
Netrvalo dlouho a v hloubi temné chodby se odráželo světlo ohňů z pochodní tábora Scarlingů. Stále se zde rozléhaly zvuky bubnů, které naháněly husí kůži. Enselis se opatrně podél zdi blížil k táboru, kde se uprostřed tyčila vysoká skála a na ní byl přivázán griffin. Nevěděl, jak se zde mohl ocitnout, ale rozhodně zde nebyl jediný východ a to skrz trpasličí město. Porozhlédl se kolem a viděl, jak ke skále, kde byl griffin přivázaný, vedl velitel Scarlingů svázanou Rinn. Enselisovi hned bylo jasné, co s ní má v úmyslu, nesměl váhat ještě déle, nezbýval mu čas, musel Rinn rychle dostat pryč. „Hass’u ran tu es ur garnazzarr!“ křičel na celý tábor velitel. Scarlingové se seskupili před skálou, začali vydávat ty děsivé zvuky trhající uši a bubny se rozezněly ještě víc, než předtím. Nebylo slyšet nic jiného, než stále se opakující: „Urgaz! Urgaz! Urgaz!“. Enselis si všiml jakýchsi potrhaných hadrů vedle polorozpadlé, shnilé chatrče, kterých po celém táboře bylo spoustu. Vzal si je tedy na sebe a snažil se je uzpůsobit tak, aby vypadal jako Scarling. Sice by ho každý člověk hned rozeznal, ale Scarlingové byli tak zabráni do proslovu jejich velitele, který se stále rozezníval po jeskyni, že si Enselise nevšimli. Ten se mezitím pomalu dostal až ke skále, od Rinn a velitele ho dělilo jen pár kroků. Griffin se po Rinn sápal víc a víc. Enselis se k nim rozeběhl, strčil vší silou do velitele, který Rinn držel a ten dopad přímo pod griffinovi spáry. „Enselisi, za tebou!“, zakřičela Rinn. Enselis se otočil a už měl za sebou dva Scarlingy. Vytáhl meč a než Scarlingové stačili zareagovat, sťal jim hlavy. „Zharr!“, zvolal Enselis a štít se tak jasně rozzářil, že Scarlingové začali řvát bolestí. Jasné světlo jim vypalovalo jejich oči. „Matko, pospěš si! Musíme pryč!“
Jediné, co ho napadlo, bylo uprchnout na griffinovi, protože se z okolních chodeb vyrojilo několik stovek dalších Scarlingů. Podíval se na griffina, který spolkl poslední kus Scarlingova těla. „Musíš jít se mnou, musíš mě poslechnout…“, říkal si Enselis. „Urga’zurn nur ge o’run wern!“, přikázal griffinovi, jeho jizva na předloktí ho začala pálit. Griffin přetrhal řetězy, které ho svazovaly a které předtím přetrhnout nedokázal. Rinn se na Enselise s údivem podívala, on tomu však nevěnoval pozornost, Rinn chytl za ruku a sedl s ní na graffinův hřbet. Griffin roztáhl křídla, jeho řev se rozlehl po celé jeskynní síti, slyšeli ho i v trpasličím městě, kde se všichni vyděsili, co to mohlo být. Párkrát mávnul křídly a byli ve vzduchu. Jeho instinkt ho vedl přímo k východu, který byl pod vodopádem řeky Varna.
Prolétli proudem padající vody. „Co to bylo Enselisi?! Jak jsi to dokázal?!“, ptala se ho Rinn. „Já nevím! Ale asi to bude mít co dočinění s tou jizvou, co mám na předloktí! Hrozně mě pálí!“ odpověděl Enselis. „Garzanarr‘torne!“, přikázal griffinovi a ten zamířil přímo do trpasličího města. Po chvíli stáli všichni přímo před Gromem. Jelikož trpaslíci neměli ke griffinovi žádnou důvěru, měli zbraně připravené k útoku.
„Skloňte své zbraně bratři. Griffin je to poslední, čeho bychom se v tuto chvíli měli obávat.“, ujistil je Grom a usmál se na Enselise. „Sem rád, že vás oba vidim. Enselisi, měl bys o něčem vědět.“, odmlčel se a přizval k sobě Rinn. „Celý to všechno, co se teď stalo bylo předem naplánovaný, až na to, že Scarlingové rozprášej naše osobní ochránce a že Rinn unesou přímo do svýho tábora. Obstál si ve zkoušce, kterou jsme ti připravili, aby ses mohl stát jedním z nás. Obstál si ale i v jiný zkoušce, kterou ti život sám připravil. Zvládl si ovládnout griffina a to bez griffího drápu, kterej je k tomu potřebnej. Kdysi jsme o tom mluvili se Zakym, bylo to chvíli po tom, co tě naše hlídka objevila. Víš, je tady jedna legenda o chlapci, který bude hrozbou pro největšího tyrana, který tu kdy byl. Nevíme přesně, o koho jde, ale je myslim jasný, že podle tý legendy půjde o střet draka s griffinem a jedinej, kdo tady umí ovládat griffina, si právě ty. Mezi lidma kolujou zvěsti, že král Fensalir už je na pokraji svých sil a že jeho draka ovládne Zorren. Jestli mě paměť neklame, tak Fensalir byl tyran, ale když se nejedná o něj, tak o koho jinýho? Podle mě se jednou střetneš přímo se Zorrenem.“, řekl Grom. „Grome, ale já nevím jak to teď venku mezi lidma chodí, vždyť jsem byl celý život tady, mezi vámi.“, odvětil Enselis. „Jo, ale už je načase, aby ptáče opustilo svý hnízdo. A já věřim, že ty to zvládneš a navíc, venku tě potřebujou. Zbav nás tyrana a můžeš se kdykoliv vrátit. Když zničí svět venku, tak se pustí i do našeho světa, tady uvnitř. Když nás budeš potřebovat a já si myslim, že ta chvíle jednou přijde, tak nás vyhledej a my budeme stát při tvým boku.“
Enselis se tedy se všemi rozloučil a odešel s griffinem k východu z hory. „Tak a teď je to všechno jen na nás. Ale jestli budeme stát od teď pořád při svém boku, musím ti vymyslet jméno.“, zamyslel se a podíval se griffinovi do očí, kde viděl něco velmi vyjímečného. Griffin se vyjímal od jiných černými oky s bílými zornicemi, což byla známka březích mladých samic. Možná proto ji drželi Scarlingové u sebe v táboře. Byla totiž poslední griffin, který zůstal naživu po střetu s dračím lidem. Narození mláďat, kterých jedna samice může mít až pět, by znamenalo ohromnou sílu. „Jsi silná, mladá, dáváš naději novému životu a jsi jako stín, který není vidět. Budu ti tedy říkat Shar’Dan.“
Tipů: 6
» 20.01.12
» komentářů: 5
» čteno: 826(9)
» posláno: 0


» 20.01.2012 - 16:38
Už jsi v záložce:)
» 20.01.2012 - 18:38
Bylo by dobré text rozdělit na víc odstavců, zvlášť u přímé řeči. Jinak je to pořád zajímavější...
» 20.01.2012 - 18:44
Eylonwai: Přiznám se, že mi přímá řeč dělá trošku problémy, ale to snad ještě dopiluju. =) Děkuju za radu.
» 20.01.2012 - 18:45
Liška76: Děkuji :-)
» 20.01.2012 - 19:20
Líbí...Moc.Pokračuj

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Shar'Dan | Následující: Noční kreslení

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.