Schůzky s láskou

Za půlnočního bdění
se z touhy našich těl
uragán vášně zrodil zas,
s poryvy Tvých vzdechů přiletěl.

Kolikrát za tuto noc,
já nepočítám už...

Vím jen, že lásky bylo moc
a horoucí slasti nůž
projel snad stokrát
teplem roztoužených klínů,
v radosti našich srdcí
dal na frak pomačkaným splínům
a na lopatky složil
stíny všedních dnů.

Teď pod přikrývkou hebkou
hýčkáme si hnízdo snů,
co vyplní se, když ještě více
přitisknem se k sobě.
V souznění našich duší,
v lásky obhajobě,
ve štěstí, co tak sluší
života milencům.

Tak s každým stiskem vlhkých dlaní
stavíme naší lásce dům
a skládáme v něm sliby věrnosti.
Za něhu doteků a milých slov
on za odměnu bohatě nás zase pohostí,
až se večer se soumrakem
bílý den s nocí
šťastně přemostí.