JAK SE DUŠIČKA ZAMILOVALA DO VODNÍKA

Tanec pouličních lamp,
mluví a uráží se navzájem,
čůrky vody padají z kamp,
pláčí, že nemají na podnájem.

Slzičky vody za trochu odpuštění,
očistit podstatu vlastního těla,
dušičky vodníka byly vypuštěny,
ovšem jedna z nich z hrnečku nechtěla.

Byla jednou dívčí duší,
ráda v tmách pod pokličkou spala,
nechtěla, aby ji někdo ze spánku rušil,
tvrdila, že se za vodníka provdala.

Dívčina bez těla,
jakpak by mohla být
ve svazku manželském...?

Cítila povinnost být
jeho ženou
v pocitu příjemném.

A tak se svého věznitele nevzdala,
byla s ním ve spojení přes hrneček,
tajnou lásku mu šeptem vyznala,
říkala: "Ty jsi můj sameček!"