Za zvuku virblů

Za bouření tažných děl,
Zem se strachem celá třese.
Blíží se k nám nepřítel,
Smrt a zkázu s sebou nese.

Nebe barvou ohně hoří,
Zjizvené a bez ptáků.
Do těžkého bahna boří,
Boty stovky žoldáků.

Z horizontu virbly znějí,
Padá sníh a slunce šedne.
Zmizely sny o naději,
Tam, kam oko nedohlédne.

Sepněme své ruce v dlaně,
Poprvé i potisící,
Nežli výstřel z těžké zbraně,
Roztrhne nám vedví plíci.

Není lehce v této době,
Usíná se s neklidem.
Osud svedl proti sobě,
Goliáše s Davidem.

Dává rychlé „sbohem“ světu,
Ten, kterého zastudí,
Čepel ostrých bajonetů,
Zabodnutých do hrudi.

Málo krve zbylo v těle,
Ležícím na střelném prachu.
Náhlý ústup nepřítele,
Zbavil naše duše strachu.

Na pomníku leží růže,
Jejíž květy dávno zvadly -
- uctívajíc všechny muže,
Přeživší… i ty, co padli.