něčí chůze

Někdo potřebuje být sám, aby si pak mohl užívat všechny ostatní výlety do těsných pokojů.

Někdo se bojí být sám v bytě kde mumlají stěny aby je nerušil..omítka padá tiše. Ta představa už je sama dost opuštěná, nechce se ji schovávat v hlavě, ať táhne..

Venku lidé jezdí ve strojích, které mají jasnou dráhu. Někdo to tak vymyslel, jednou..Oni plují, statisíckrát…Lidi se střídají, ale sami pro sebe mají taky jenom dráhu, svatou.. když by šli jinam, museli by se vrátit. Nerovnoměrné vytěsnění, zhašené tahy. Pozorovat zdechliny jak se denně válí po vyleštěných sklech širokých silnic, vstávají že to ví.. nemůžou umřít. kopat do nich, zaskučí, vycení rozvrtaný zbraně. dál nic. ty taky ne, deš dál.. a třeba si najdeš místo kde si lehneš vedle nich. možná zrovna tam, kudys chodil denně a plival na chodník.

Někdo chce běhat a nemá kam. Nepředstaví si to. Představí si to a nemá chuť. Bolí ho nohy než si stoupne na start.

Naivní někdo si myslí, že by to mělo být jinak. Nic jiného nepoznal, aspoň ne teď tady. Není naivní, sou i jiné světy. Věřit tomu, chovat vajíčko pro novou zahrádku. Citlivý člověk.. Netečný spolu s ním.

Krmí ty zdechliny, uměle nadstaveným tělem neživého. Někomu je to jedno, někdo je pryč. Někdo tady..slepý.