Měsíc vypravěč

Pod baldachýnem nocí modročerných
byl Měsíc, ten pasák žhavých hvězd,
na mnoha ze svých cest
svědkem příběhů lásek nevěrných i věrných.

To jednou za úplňku...

V pokrývkách z bělostné hebkosti,
jako dva něžní tuleni,
milenci na lůžku stuleni
šeptají do oušek něžnosti.

Nedočkavé ruce právě
svlékají si šat,
rozum do zajetí bez milosti vzat,
když ústa utkají se dravě.

V milostném boji těl
spočinou v divém objetí,
tichá, klidná noc jim lásku posvětí,
jen Měsíc lehce se nám rděl.

S chutí samce ji muž laskat začne,
má rád to krásné, svěží tělo,
co rozkoší se teď rozechvělo,
tak poddajné a vláčné.

Na rozbouřeném lůžku
srdce stíhá dech,
v roztoužení těl za vzdechem jde vzdech
a kapka potu padá na podušku.

Dívka, napůl v mrákotách, hlavu zaklání,
tělo do oblouku vzepjala,
pak horoucím vzdechem ku hvězdám vyslala
zprávu o šťastném milování.