Ořezávátko

Jak jmenuje se ta věc,
jež okouzlila oči mé?
Jméno její známe přec,
je velice výstižné.

S tou kouzelnou věcí
zázraky vykonáš,
když špičky tupé
pastelkám ostrouháš.

Pastelky i obyčejné tužky
převelice se radují,
když zastřihneš jim tupé růžky
a špičky se vytvarují.

Pravdu díš!
Já radost mám,
že v každé chvíli
strouhátko poznám.

Tys poznal jej též,
pastelky špici mají
a směješ se, když úmyslně
zadek sedící nabodají.

Ó, ořezávátko milé,
neznám nic lepšího,
než ostří tvé
a ani ostřejšího.

Děti tě strouhátkem nazývají,
ty jen pastelky polykáš.
A když si neopatrně hrají,
prsty jim krví postříkáš.

Učitelé ti vidí tě rádi,
zvláště v geometrii,
kdy šmouhy, jak od čokolády
změníš na přímky od víly.

A když se ostří tvé ztupí,
a ty tušíš, že konec tvůj,
my nezměnění lidé, tupí,
hodíme tě tam, kde je hnůj.

Sbohem drahý můj příteli,
sbohem ve světě Tupém.
Kéž by se všechny tužky ztupili
a neboj se, my za tebou půjdem.