Napětí protikladů
tok myšlenek.. někdy si člověk až po kalkulaci jiného uvědomí to důležité..
» autorka: zelená víla |
Umírání
přirozeně vyvolává smutek
Ale nešťastný život je něco
naprosto jiného
A skutek?
Kultura kolem nás
nás neuspokojuje
Musíš být silná vytvořit si tu svou
Většina lidí to nedokáže
“ Umírám, ale jsem obklopena milujícími,starostlivými lidmi“
“ Kolik lidí může říci totéž?“
Dívám se na umělý vánoční stromek v této budově okamžiků
a najednou si říkám kolik
citů
promarnili jsme…
Život je střed rozporů
chceš udělat jednu věc, ale
musíš udělat jinou
Něco tě urazí, i když víš
že by nemělo
Určitě věci
považuješ za samozřejmé
to jen tvé libido
Napětí protikladů
co pominou
“ Který zvítězí?“ ptám se
potichu
Usměje se na mě. A kolem očí má tolik roztomilých vrásek a oči jí svítí
“ Zvítězí láska. Vždycky.“
Něžně pohladím tu bledou paní a obejmu ji
bez vyzvání
Smrt je možná spojovací fenomén, zázračný jev,
který umí zcela neznáme lidi
uronit slzy
“ Přijdete zítra?“
ucítila jsem na rukou její dotek
“ Přijdu, přijdu
ještě dnes.“
a v duchu si
ani nevím proč
říkám
naučme se
odpouštět…
přirozeně vyvolává smutek
Ale nešťastný život je něco
naprosto jiného
A skutek?
Kultura kolem nás
nás neuspokojuje
Musíš být silná vytvořit si tu svou
Většina lidí to nedokáže
“ Umírám, ale jsem obklopena milujícími,starostlivými lidmi“
“ Kolik lidí může říci totéž?“
Dívám se na umělý vánoční stromek v této budově okamžiků
a najednou si říkám kolik
citů
promarnili jsme…
Život je střed rozporů
chceš udělat jednu věc, ale
musíš udělat jinou
Něco tě urazí, i když víš
že by nemělo
Určitě věci
považuješ za samozřejmé
to jen tvé libido
Napětí protikladů
co pominou
“ Který zvítězí?“ ptám se
potichu
Usměje se na mě. A kolem očí má tolik roztomilých vrásek a oči jí svítí
“ Zvítězí láska. Vždycky.“
Něžně pohladím tu bledou paní a obejmu ji
bez vyzvání
Smrt je možná spojovací fenomén, zázračný jev,
který umí zcela neznáme lidi
uronit slzy
“ Přijdete zítra?“
ucítila jsem na rukou její dotek
“ Přijdu, přijdu
ještě dnes.“
a v duchu si
ani nevím proč
říkám
naučme se
odpouštět…
Tipů: 35
» 13.01.12
» komentářů: 16
» čteno: 1057(33)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.01.2012 - 00:44
...
odpustit je mnohdy větším darem tomu kdo to dokázal, sejmout ze sebe břemeno hněvu je osvobozující :-)
odpustit je mnohdy větším darem tomu kdo to dokázal, sejmout ze sebe břemeno hněvu je osvobozující :-)
» 14.01.2012 - 08:05
Sděluješ tak smutné a přitom tak krásně,
až to bolí,
plné citu jsou tvoje lidské básně.
ST
až to bolí,
plné citu jsou tvoje lidské básně.
ST
» 14.01.2012 - 17:27
není ani vítězů ani poražených..
na konci cesty
Jsi velmi citlivá,moudrá a máš duši Evi
ST
na konci cesty
Jsi velmi citlivá,moudrá a máš duši Evi
ST
» 15.01.2012 - 08:03
1
Všechny cesty vedou ke stejnému cíli a ten, kdo umí odpouštět má život daleko hezčí a svobodnější...
» 17.01.2012 - 20:20
Odpuštění - má spoustu podob, důvody k němu jsou různé ale osvobozuje, to je nejdůležitější..
» 18.01.2012 - 00:18
Jednou jsem se ocitl v hospicu. Omylem. Dnes už vím, že to zas až takový omyl nebyl. Život nedělá omyly, jen někdy to jaksi někdy někdo nepochopí do důsledků.
Snad já to pochopil nebo se alespoň přiblížil k pochopení ...
Snad já to pochopil nebo se alespoň přiblížil k pochopení ...
» 18.01.2012 - 13:06
Pár nesměrodatných postřehů:
Začínáš velice silným slovem - umítání, které dává laťku vážnosti příběhu velice vysoko. Další verše nasvědčují tomu, že budeš pokračovat v silné výpovědi.
Pak ale přichází:
"kultura kolem nás neuspokojuje"
Pojem kultura mně přijde v čase umírání jako nepodstatný, mělký.
Ale jsem rád za pokračování, které znovu vystřeluje kvalitu a vážnost básně do výšin:
a najednou si říkám kolik
citů
promarnili jsme…V Y N I K A J Í C Í !!!
... a celé další pokračování rozhovoru (básně) stojí za přečtení a zamyšlení.
Díky
Začínáš velice silným slovem - umítání, které dává laťku vážnosti příběhu velice vysoko. Další verše nasvědčují tomu, že budeš pokračovat v silné výpovědi.
Pak ale přichází:
"kultura kolem nás neuspokojuje"
Pojem kultura mně přijde v čase umírání jako nepodstatný, mělký.
Ale jsem rád za pokračování, které znovu vystřeluje kvalitu a vážnost básně do výšin:
a najednou si říkám kolik
citů
promarnili jsme…V Y N I K A J Í C Í !!!
... a celé další pokračování rozhovoru (básně) stojí za přečtení a zamyšlení.
Díky
» 03.08.2012 - 22:05
...odpouštět sobě, že nemáme dost rádi. Že mezi námi a láskou stojíme často sami. Mít rád je dar a Ty ho máš.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.