Pan divný
jen zamyšlení..
» autorka: zelená víla |
Přišla jsem k pacientům, žmoulám lístek s jejich jmény a čísly pokojů..
K jednomu pacientovi mi bylo sestrou řečeno – “ divný“, přečetla jsem si diagnózu i doporučení pro mou návštěvu ..
Než jsem zaklepala na dveře pokoje přemýšlela jsem, co je to za určení pacienta a co já si s ním vlastně počnu.
Stála jsem tam delší dobu a moje asistentka mě pozorovala. Asi přemýšlela proč tu tak dlouho stojím a já přemýšlela o “ panu divném“.
Jaký je?
Co mu povím?
Jak začít terapii?
A také jsem přemýšlela o slově „divný“.
Jakpak ta sestřička přišla na to že je takový? Co jí k tomu dalo právo?
Je to její subjektivní dojem?
Proč?
Asi jsem divná!
Kdo má právo takhle uvažovat?
A proč ne?
Otevřela jsem ty dveře a tam seděl “ pan divný“.
Usmíval se..
Vedle něho jeho invalidní vozík a on se na mě usmíval.
Úsměvem, který byl tak nakažlivý, že jsem se také začala usmívat.
Radostně mě zdravil se slovy, už tu na Vás čekám…
Zvláštní “ divný pane“ , já jsem na vás myslela již přede dveřmi, ale váš úsměv mi příjemně dodal odvahy.. jít k vám a usmívat se …
Ten “ pan divný“ měl tak dobrou náladu, možná pro ten jeho podtext.. smál se a moc se mazlil s mou terapeutickou živou pomůckou.. brzy jsme k sobě našli cestu..
pořád se usmíval, vlastně smál.. i já..a zjistila jsem, že “ pan divný“ není divný.. že je úžasný, že možná neví, co je standarty dáno, ale…
Seděla jsem u něho na posteli a usmívala se a povídali jsme si.. přišla jsem nahlášeně hledat problémy tam, kde nejsou…
Uvědomila jsem si svou zbytečnost tady, ale vzápětí jsem zjistila, jak moc jsem tady důležitá.. jak moc …
„pan divný“ se usmíval celou dobu, povídal o všem a o ničem s radostí, děkoval, díval se na svůj vozík a šeptal mi , mám ho rád, když nemám nohy a jen opakoval ,
“ to je dobře , že jste tady“.
Usmívala jsem se a myslela na to slovo divný. “ divný pán“.
Děláme ze sebe dobré a divné “ lidi“ .
Díváme se na ně skrz prsty a soudíme .Škatulkujeme do skupinek a podle toho se chováme.
Kolik těch rádoby dobrých jsem potkala?
Co mi dali?
Co dávali sobě?
Někteří se tak moc báli o sebe sami..
Někteří se moc báli o svůj dojem ..
Někteří se otáčeli stranou..
„pan divný “ se usmíval..
Moc rozlišujeme dobré a špatné.
Moc jsme zahleděni do svých cílů v dojmech.
Bereme vše nebo nic.
Kde je to mezi tím?
Nerozlišuji mezi dobří špatní, nerozlišuji mezi divní a nedivní.
Moc řešíme lásky a zklamání.
Moc řešíme svá ega.
A málo si uvědomujeme dojmy od těch “ divných lidí“.
Co nemají nohy nebo je nemohou používat, co leží měsíce v nemocnici a přesto rozdávají úsměv těm, kteří jim mají dát “ naději“.
Přišla jsem tam bezelstně a s jasným cílem a odešla jsem s úsměvem a pocitem, že radost má spousty půvabů.
Že radost je nekonečná, kdykoli.
Děkuji „pane divný“.. já zase přijdu..
K jednomu pacientovi mi bylo sestrou řečeno – “ divný“, přečetla jsem si diagnózu i doporučení pro mou návštěvu ..
Než jsem zaklepala na dveře pokoje přemýšlela jsem, co je to za určení pacienta a co já si s ním vlastně počnu.
Stála jsem tam delší dobu a moje asistentka mě pozorovala. Asi přemýšlela proč tu tak dlouho stojím a já přemýšlela o “ panu divném“.
Jaký je?
Co mu povím?
Jak začít terapii?
A také jsem přemýšlela o slově „divný“.
Jakpak ta sestřička přišla na to že je takový? Co jí k tomu dalo právo?
Je to její subjektivní dojem?
Proč?
Asi jsem divná!
Kdo má právo takhle uvažovat?
A proč ne?
Otevřela jsem ty dveře a tam seděl “ pan divný“.
Usmíval se..
Vedle něho jeho invalidní vozík a on se na mě usmíval.
Úsměvem, který byl tak nakažlivý, že jsem se také začala usmívat.
Radostně mě zdravil se slovy, už tu na Vás čekám…
Zvláštní “ divný pane“ , já jsem na vás myslela již přede dveřmi, ale váš úsměv mi příjemně dodal odvahy.. jít k vám a usmívat se …
Ten “ pan divný“ měl tak dobrou náladu, možná pro ten jeho podtext.. smál se a moc se mazlil s mou terapeutickou živou pomůckou.. brzy jsme k sobě našli cestu..
pořád se usmíval, vlastně smál.. i já..a zjistila jsem, že “ pan divný“ není divný.. že je úžasný, že možná neví, co je standarty dáno, ale…
Seděla jsem u něho na posteli a usmívala se a povídali jsme si.. přišla jsem nahlášeně hledat problémy tam, kde nejsou…
Uvědomila jsem si svou zbytečnost tady, ale vzápětí jsem zjistila, jak moc jsem tady důležitá.. jak moc …
„pan divný“ se usmíval celou dobu, povídal o všem a o ničem s radostí, děkoval, díval se na svůj vozík a šeptal mi , mám ho rád, když nemám nohy a jen opakoval ,
“ to je dobře , že jste tady“.
Usmívala jsem se a myslela na to slovo divný. “ divný pán“.
Děláme ze sebe dobré a divné “ lidi“ .
Díváme se na ně skrz prsty a soudíme .Škatulkujeme do skupinek a podle toho se chováme.
Kolik těch rádoby dobrých jsem potkala?
Co mi dali?
Co dávali sobě?
Někteří se tak moc báli o sebe sami..
Někteří se moc báli o svůj dojem ..
Někteří se otáčeli stranou..
„pan divný “ se usmíval..
Moc rozlišujeme dobré a špatné.
Moc jsme zahleděni do svých cílů v dojmech.
Bereme vše nebo nic.
Kde je to mezi tím?
Nerozlišuji mezi dobří špatní, nerozlišuji mezi divní a nedivní.
Moc řešíme lásky a zklamání.
Moc řešíme svá ega.
A málo si uvědomujeme dojmy od těch “ divných lidí“.
Co nemají nohy nebo je nemohou používat, co leží měsíce v nemocnici a přesto rozdávají úsměv těm, kteří jim mají dát “ naději“.
Přišla jsem tam bezelstně a s jasným cílem a odešla jsem s úsměvem a pocitem, že radost má spousty půvabů.
Že radost je nekonečná, kdykoli.
Děkuji „pane divný“.. já zase přijdu..
Tipů: 39
» 09.01.12
» komentářů: 18
» čteno: 1505(35)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.01.2012 - 21:42
1
Klobouk dolů před "panem divným", jež podělil se s tebou o milý smích a ty ses nechtíc octitla v jeho očích bezelstných a smála se též a málem zapomněla, proč zde jseš.
Hezké zamyšlení, díky
ST jako hrom
Hezké zamyšlení, díky
ST jako hrom
» 09.01.2012 - 21:55
Lidské, pozitivní, radostné a povzbuzující. Příliš řešíme své lásky, zklamání, ega, vzhled, pocity atd. atd., máš naprostou pravdu. Jsme hloupí a povrchní a nevážíme si toho, co máme.
» 09.01.2012 - 21:59
Paulmatthiole
Měl jsem svého "pana divného"... oss, ať už je kdekoliv.
» 09.01.2012 - 22:13
Pochopíš, když ti dám jen ST a jinak nic neřeknu?
(Ti divní dělají svět snesitelnějším ...)
(Ti divní dělají svět snesitelnějším ...)
» 10.01.2012 - 08:22
Znovu se musím k tobě vrátit a úsměvem co léčí si ráno zkrášlit, díky zelená vílo z fluoritu za smích divnýho pána, hned krásnější jsou rána
» 10.01.2012 - 14:51
1
někteří ač mají nohy nechodí, ač mají usta nesmějí se ač mají oči nevidí. oč lépe jsou na tom ti co svůj život umějí žít - ti s poruchou létání
» 10.01.2012 - 18:23
Krásný pro obsah...také mám ráda ty divné..co mají radost z dobrého slova, pohledu:)Vím, že víš co tím myslím:))ST
» 10.01.2012 - 20:27
1
Ano..lidé se naučili škatulkovat a označovat slovy divný,jiný,zvláštní...
ale já zastávám jen jednu skupinu...jsme lidé...a světýlka si nosíme v srdcích,očích a ty se pak mění v úsměvy a kdo to nevidí je slepý...a kdo nerespektuje druhé a staví bariéry v sobě je velký citový žebrák...
ale já zastávám jen jednu skupinu...jsme lidé...a světýlka si nosíme v srdcích,očích a ty se pak mění v úsměvy a kdo to nevidí je slepý...a kdo nerespektuje druhé a staví bariéry v sobě je velký citový žebrák...
» 14.01.2012 - 00:07
1
...
úsměv pana divného se přenesl zákonem řetězové reakce přes Tebe do našich duší...kéž by tohle lidstvo pochopilo
úsměv pana divného se přenesl zákonem řetězové reakce přes Tebe do našich duší...kéž by tohle lidstvo pochopilo
» 17.01.2012 - 19:21
Díky za to, že můžeš napsat o panu "divném" příběh bez zápletky a přes to, pro mě je to příběh příběhů, který dává odpověď na mé otázky a odprostil mě od zbytečných zábran,pochybností a úzkosti. Vehnal mi slzy do očí a do tváří úsměv. Dlouho se mi to nestalo.
» 20.01.2012 - 20:06
To je mejlka, tenhle příběh zápletku má
.... lidskou .... v týhle tak málo lidský době ..
*- skv.
.... lidskou .... v týhle tak málo lidský době ..
*- skv.
» 05.02.2012 - 21:36
Nikdo není sám o sobě divný. My všichni jsme nějak divní, každý tak trochu jinak, ale je to normální stav člověka. Teprve když je někdo podivný, tak to už je něco jiného. Život je směs obojího a někdy není snadné se v tom všem vyznat... Jinak ale pochopitelně : ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Víš | Následující: Napětí protikladů