Má plachá Minulosti ...

Ó má plachá Minulosti, jenž ses tak náhle objevila, co skrýváš? Co jsi mi přišla sdělit? A jak Tě mám vůbec přijmout?

Ó ne, vůbec to není lehké. Stačí vteřina, a naše Životy se promění v jeden rozbitý kus střípku. Střípek naši Duše, který je bolavě vsazen do našeho bytí. Vytáhla jsi jej tolik bolavě, avšak soucitně! Má minulosti, co mi říkáš?
Jsi tak náhlá, v jednu chvíli dokážeš prudce otočit našimi Životy. Tolik křehkými, tolik citlivými. Dušemi, tolik rozbolavěnými, tolik doufajícími. Přejeme si Tě, přesto tě tolik nenávidíme…
Odsuzujeme Tě, přesto jsi tolik potřebná. Připomínáš nám Bolest, Radost, Štěstí, Doufání, Sny …
Vše jsi schopna odkrýt najednou. Tak náhle, tak rychle a tak nečekaně! Naše Sny se stávají skutečností, aniž bychom v to kdy už doufali.
Minulosti, jak jsi krutá!
Jsi mé Štěstí, má Naděje, má Bolest.
Ó ne, není to jednoduché. Tolik pocitů, tolik Lásky, tolik Nenávisti se ve mně vzpouzí, bouří a pere! Chci se radovat, chci plakat, chci se prát, chci bojovat! Jsem křehká Duše, Ty můj střep Bolesti. Drásáš ji a chceš pochopení. Tolik ji obšťastňuješ, přesto se mi usazuje toliko Smutku na samotném dni mé křehké Duše. Jsi má bolestivá Vzpomínka v samotném kořeni Zapomnění. Jsi Pravda, jež vyšla na povrch tak nenadále, tiše, přesto velmi silně!