OBRAZY NESKUTEČNOSTI

Udušený plamínek
jiskřivé oprátky,
která se houpe
jak vítr čechrá vlásky
starodávné harfy.

Kluk s čtyřma rukama
a dvěma hlasy,
zpívá duet o příšerách,
které ho budí ze snu,
když tma obejme jeho oči.

Dívka, jejíž ústa
jsou plná strachu,
dusí se hrůznými vizemi,
kolem vlasů se jí točí hadi,
koruna plazivého děsu.

Za těmito znepokojivými obrazy
se chvějí pavučiny minulosti,
pavouci čekají na svého vůdce,
seřazeni v četách - jako osminozí vojáci,
vypouštějící vlastní sny...

...hrdi na svého Osmana,
diktujícího vůdce, který
má domov ve výškách
spřádaného chrámu z
oslizlých mrtvol svých druhů.

Úcta k podivným praktikám
nutí četaře přinášet oběti,
a pokud se nechytí do pasti
z vláken žádná oběť,
vykonají oběť sami.

Jako za starých časů,
kdy pavučiny vlá(d)ly
vstříc světům z jiných oktáv...

A teď se zdá, že svět
je motanicí z klubek
rozpitých životů,
při čemž zamotat se do něj
dělá živé tvory stále
většími alkoholiky,
jejichž chuť po dobré sklence
je stále silnější...

A síla se dá posuzovat
v různých oblecích pravd,
padnoucích na správnou kartu.