Střípky melancholie

Do dlaní mi vítr přivál malé množství štěstí,
Sklouzlo však a rozbilo se na barevné střepy.
Kleče plačky, ruce holé zatínaje v pěsti,
Sbírám střípky nedoufaje, že je někdo slepí.

Do očí mi slunce vpilo malé množství záře,
Paprsky však narážely do zavřených víček.
Marně hladí bílou kůži unavené tváře,
Schovávaje na noc sílu do hřbitovních svíček.

Do srdce mi země vkladla malé množství lásky,
V úsměvu se zrcadlící, nikoliv však na mém.
Bolest svou jsem vyobrazil do umrlčí masky,
Srdce láska opustila v okamžiku samém.

Do duše mi pán Bůh vložil malé množství krásy,
V myšlenkách a krátkých básních vracím mu ji zpátky.
Možná dnes… a možná zítra dočkám se i spásy,
Možná, až si přečte pán Bůh tyto moje řádky.