Tragikomik
Jedna ze starších... snad to nevadí...
» autor: Offline.Uzivatel |
Na prohnilém jevišti rozpadlého divadla
hraji v malé tragédii hlavní roli komika.
Myši dávno rozkousaly lakovaná sedadla,
rozbitými okny dovnitř proužek světla proniká.
Komik, který vpichuje si do žil tenkých těžké drogy,
ať je v této trapné frašce aspoň sobě k smíchu.
Na kolenou – s černou maskou – vede dlouhé dialogy,
když pomalu odpovídá přítomnému tichu.
Ocenění za mé role ztratila již na svém lesku.
Diplomy a čestné řády též mi doma nevisí.
Zvykl jsem si uklánět se v derniérách bez potlesku,
jediným mým stálým světem jsou přítomné kulisy.
Není dobře duši černé za oponou z těžké látky.
Prkna, co svět znamenají – ta jsou živou vodou,
pro komika, který chtěl by všechno zase vrátit zpátky,
do dob, kdy byl smích a radost útěk za svobodou.
Na prohnilém jevišti svou roli mám denně jistou.
Jak rád bych hrál v představeních Williama Shakespeara!
Aspoň na pár okamžiků mít duši a mysl čistou.
Jak závidím Romeovi… zná důvod, proč umírá…
hraji v malé tragédii hlavní roli komika.
Myši dávno rozkousaly lakovaná sedadla,
rozbitými okny dovnitř proužek světla proniká.
Komik, který vpichuje si do žil tenkých těžké drogy,
ať je v této trapné frašce aspoň sobě k smíchu.
Na kolenou – s černou maskou – vede dlouhé dialogy,
když pomalu odpovídá přítomnému tichu.
Ocenění za mé role ztratila již na svém lesku.
Diplomy a čestné řády též mi doma nevisí.
Zvykl jsem si uklánět se v derniérách bez potlesku,
jediným mým stálým světem jsou přítomné kulisy.
Není dobře duši černé za oponou z těžké látky.
Prkna, co svět znamenají – ta jsou živou vodou,
pro komika, který chtěl by všechno zase vrátit zpátky,
do dob, kdy byl smích a radost útěk za svobodou.
Na prohnilém jevišti svou roli mám denně jistou.
Jak rád bych hrál v představeních Williama Shakespeara!
Aspoň na pár okamžiků mít duši a mysl čistou.
Jak závidím Romeovi… zná důvod, proč umírá…
Tipů: 11
» 08.01.12
» komentářů: 5
» čteno: 1021(20)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Střípky melancholie
» 08.01.2012 - 05:01
ttragelaf
2 

..v půli koně, v půli chvatu,
zapoměl jsi na kravatu
rozhalen tak na půl cesty
zapínáš jen půlku vesty
přes protesty ostatních
půlí v sobě - půlí v nich
dohraješ to,když si pospíšíš
ale pozor:
do hlediště nevidíš !
zapoměl jsi na kravatu
rozhalen tak na půl cesty
zapínáš jen půlku vesty
přes protesty ostatních
půlí v sobě - půlí v nich
dohraješ to,když si pospíšíš
ale pozor:
do hlediště nevidíš !
» 09.01.2012 - 01:17

Po přečtení tvé druhé zde zveřejněné básně a mrknutí na tvůj profil zjišťuji, že nejsem sám s těma divnejma myšlenkama....supr
» 17.03.2012 - 00:46

ten konec je prostě nádherný.....a nejen proto, že Williama Shakespeara mám ráda, ale to vyjádření toho, že něco dělám a nevím ani proč, bych nenapsala lépe....:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Žoldákův žalozpěv | Následující: Střípky melancholie