Milá

Milá
Vidím ji zřetelně. Je krásně klenutá, dech vonný, tvář s dolíčky, ruce co pohladí, hlas podmaní.
Nevím, kam svůj pohled směřovat dříve. Vše mne ovlivňuje. Ztrácím soudnost. Pro dnešní den, jinou nehledám. Nabízím rámě, blábolím, červenám. Cítím její rozpačitost. Zorničky se rozšířily, nozdry nasávají, to pro potěchu. Ona hledí přímo do mých očí, jež se vpíjí do jejích. Jsem těžce omámen, ten pocit znám a mám jej rád.
Kouřím trávu, konopí to se jí však nevyrovná.
Tiskneme se k sobě, buší nám srdce ve stejném rytmu zdá se.
Něco nám tu chybí a i přebývá. Odkládám stud, šat svůj i její.
Promotáváme se jak pruty pomlázky.
Jdeme cestou hříchu. Beru, dávám, stejně tak i ona, zdá se mi.
Chci ji dát víc, než je možno vzít.
A ona mi za to dá, víc než má.
Je to má milá.