Život nebo smrt?

Tak, a tady je další z mých starých básní. Je sice poněkud delší ... ale i tak doufám, že se vám bude líbit. A ikdyž tohle pro ni asi nejlepší oddíl, nevím kam by se dala lépe zařadit.
» autorka: Bloodmoon
V úplňku měsíc na nebe vyplouvá,
poslední petlice dveří se zasouvá.
Tajné lesní obydlí se otvírá,
ospalé děťátko oči své zavírá.

Někdo však před tváří noci necouvá,
někdo před lesem boty si sezouvá.
Mezi stromy dívka hbitě se proplíží,
nato na mýtině někoho vyhlíží.

Po chvíli z křoví se vyplíží,
muž jenž velice zvláštně vyhlíží.
Poté k sobě se přiblíží,
zaujatě jeden druhého si prohlíží.

Ač vzájemné podobnosti nenaleznou,
sami o sobě si podobní jsou.
Ač jeden druhého nezná,
že jsou si blízcí, každý z nich pozná.

Snad náhodou se pohledem setkají,
když nákloností již se netají.
Dobrých mravů či etikety nedbají,
kusy oblečení vzápětí do trávy padají.

Dychtivé polibky po těle sahají,
hladové doteky ve tmě se skrývají.
Těla se ve víru vzrušení míhají,
duše dvou hříšníků pomalu splývají.

Výkřiky do dálky se rozléhají,
průběh dnešní noci už se neutají.
Mladí milenci ještě se v tichosti objímají,
těla rozpálená pomalu vychládají.

Dívka poví mu, že žít by s ním chtěla,
však pravdu o milovaném svém nevěděla.
On jen s úsměvem se jí dotáže,
zda pro něj život svůj obětovat dokáže.

Děvče už začíná se bát,
však svého drahého nechce se vzdát.
Řekne si, staň se co se má stát,
jak moc chtěla by ho blíže znát.

Tu najednou muž se otočí,
hbitě k dívce přiskočí,
a zády rychle si ji přetočí,
až hlava se jí zatočí.

Za pár chvil se pak událo,
o čem dívce se ani nezdálo.
Pro něj nezvyklé to nebylo,
ji to však v podstatě zabilo.

A teď v trávě tiše leží,
mráz již po zádech jí běží.
Za chvíli již sotva dýše,
odnáší ji do své skrýše.

Do mechu ji uloží,
hlavu kapradiním podloží.
Mrtva je a přitom není,
dívka právě pomalu se mění.

Zuby dlouží, ostří se,
milý pohled ztrácí se.
Rysy tvrdnou, výrazní,
jen růž malinko tvář rozjasní.

Když po smrti své probírá se znova,
z trávy vstává již žena nová.
Jen krátce na něj se podívá,
on usměje se a povídá:

"Jsi teď jednou z nás,
mě stejně jako sebe znáš.
Nyní svobodu stejnou jako já máš,
líbí se ti stále život náš?

Já již dávno cestu si zvolil,
kvůli níž již potoky suchých slz jsem prolil.
A teď na bedra tvá volbu těžkou vložil,
tu stejnou, kterou dávno jsem prožil.

Buď věčně v noci žít,
a krev stále lidem pít,
nebo vše za záblesk světla vyměnit,
a z nesmrtelnosti se vymanit.

Však věř, za život dlouhý strašná jest cena,
to jest býti navěky zatracena.
A proto pokud na mou radu dáš,
ráno hned se toho vzdáš!

Však jestli o tom stále sníš,
nyní se mnou zůstat smíš.
Ale jak již brzy zvíš,
jest toto poslední před světlem skrýš."


Co teď dělat dívka neví,
všechno se stejně zmatené jeví.
Jistě pouze jedno ví,
že toto nikomu již nepoví.

Proč jak dřív již milý není,
nechce ztratit světlo denní.
Věčný život, toť velké jmění,
však nechce žít jen po setmění.

Její milý milý není,
návrat domů možný není.
Klidný život je jen snění,
život ve smrt slunce změní.

"Odcházím tedy." praví pouze,
načež na rty políbí ho dlouze.
Poté otočí se a odhrnujíc houští,
pomalu tmavý úkryt opouští.

A když slunce vychází,
a její duše z těla odchází,
on tajnou chodbou prochází,
a na nadcházející lov chystá se bez nesnází.
Tipů: 8
» 02.01.12
» komentářů: 3
» čteno: 440(13)
» posláno: 0


» 02.01.2012 - 11:18
ST
» 03.01.2012 - 18:54
Tak to bylo drsný. A festovně. Mráz mi běhal po zádech a nedokážu uvěřit, že někdo mohl napsat něco tak STrašně suprovýho!!!
» 03.01.2012 - 19:08
Pamatuju si ji z Literu. ;) A obdivuji délku básně. Moc pěkná. :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dívka v lese | Následující: Navěky sama
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
narozeniny
sun [5]


© 2018 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.

Ladič pian

Ladíme, opravujeme, provádíme posudky klavírů a pianin.