V KAŽDÝ OKAMŽIK

Líbají se větve korunami zlatého listoví,
míza jim teče z vrásčitých důlků,
okupantští ptáci jsou po náletech hladoví,
sezobají kdejakou malou potvůrku.

Lesní cesta mizí v ohybu,
za ní se nachází vysněný Ráj,
zde chromé nabádají k pohybu,
hle – ono to funguje! Není to báj.

Nežli lhát, to raději slepcem navěky,
nežli žít ve lži, raději zemřít v bolesti,
život se hemží přelétavými útěky,
od plodné fantazie k drásavé skutečnosti.

A jak to tak bývá,
v každou minutu, v každý okamžik,
života každému z nás postupně ubývá,
to každý ví, nemuseje být básník ba ani dramatik.