Deník z Řecka 1.část

Předkládám nejprve svůj nikdy nedokončený deník z Řecka... Předně bych chtěla poděkovat mamince, díky které jsem byla na mnoha dovolených ještě dlouho před touto……
» autorka: GABER
PŘEDEHRA: PLÁNOVÁNÍ
„Lásko, jedeme na dovolenou do Chorvatska“.
Tady zhruba to začalo. Dámy si představí situaci, kdy jejich drahá polovička vypadla na chvilku z domova, a ony tedy mají čas konečně pořádně a v klidu uklidit a navařit. Běhají kolem plotny, sbírají po bytě důmyslně rozmístěné špinavé nádobí, uklízejí z umyvadla zbytky chloupků od holicího strojku (chlap tu špínu opravdu nedělá, to ten strojek), vybírají z postele šroubečky (ten můj je IT, čím je ten tvůj?) a zatím drahý sedí u piva s přáteli a plánuje vám dovolenou. Pánové si nepředstaví nic, jelikož tuto situaci neznají.
První reakce na SMS od přítele byl zmatek, pak veliké a opravdu veliké naštváni (zdůrazňuji veliiiikééé) a až poté přišel smutek. Odpoveď byla jen:
„Pokud by sis o tom chtěl promluvit i se mnou, tak do Chorvatska jsem nikdy, opravdu NIKDY, nechtěla.“
Po návratu polovičky z hospody jsem zjistila, že: nejen, že se jede na mé nejméně milované místo, ale i s lidma, které jsem v životě neviděla („… ale jsou to opravdu správný lidi …“), v době, kdy mi ve škole vrcholí zkouškové, a s možností exotických zájezdů, ze kterých mám vždy jen hrůzu. Přesto věta: „… já se kvůli tobě přestěhoval do města, ty snad můžeš kvůli mě do Chorvatska …“ mne udolala.
Ač smutně a nešťastně, začala jsem se chystat. Bylo spoustu ALE - že nebudu vařit, když je to bez stravy, že mě nikdo nebude k ničemu nutit (někam chodit nebo něco jíst), cizí lidi v době dovolené už nebudou cizí a pár záludných podmínek typu: začneme chodit do tanečních pro starší a pokročilé. Pravda, některé podmínky mi neprošly.
S hrůzou v očích jsem se však těšila pouze jeden týden. Poté přišel další trénik, další posezení s přáteli a nečekaná SMS: „Lasko, tak nejedeme do Chorvatska, ale do Recka!“ V hospodě s přáteli se zjistilo, že Chorvatsko je již moc drahé, Řecko by bylo lepší. Přišlo se na to, že do Řecka se pojede s jinými přáteli (pár, který spolu je o několik let déle než my – asi o 10) které, pravda, už jsem párkrát viděla (slečnu cca jednou naživo a jednou když kolem projížděla autem, toho kluka cca pětkrát).
Poučení pro mne pro příště: Nečekej, že se přítel poučí. To ty se poučíš !

Zhruba měsíc před dovolenou jsem denně slyšela, že na dovolenou nejsou peníze.
Zhruba 3 týdny před dovolenou, slečna z druhého páru utrpěla nemoc, kdy hrozilo, že nepojede, páč ji doktor zakázal moře. Chyba to byla jejího přítele, jelikož neměl dostatečně čistá ústa, když slečně zblízka koukal do intimních míst, a ta z toho pak chudák nemohla ani pořádně na toaletu. Bohužel se uzdravila.
Zhruba 14 dní před dovolenou jsem dostala od babičky pračku. S jásotem, že konečně nebudu muset vozit prádlo 140km daleko mamince, abych jej měla čisté na dovolenou, jsem zjišťovala techniku praní. I několik týdnů po dovolené pračka nebyla zapojena, dnes už pro jistotu je rozbitá a její místo zaujímá pračka zbrusu nová.
Zhruba 11 dní před dovolenou byla domluvena schůzka, kde se již bude vybírat konkrétní zájezd – Last Minute. Přítel mi dokonce vyzvedl v práci a jeli jsme rovnou - ten onen pár nás očekával u nich doma. Krom toho, že jsem poznala kočku, která k nim dokonale padne – je naprosto stejně vybledlá jako oni oba – se v tento zbytečný den nic nestalo. Pardon, den to nebyl zbytečný, ale obyčejný, přesto, že tento den jsme měli výročí a já kvůli tomu nejela domů v pátek, ale až v sobotu. Jenže to se u takto obyčejných dní prostě občas děje. Sedli jsme k počítači a ten bodrý klučina začal zadávat do vyhledávače podmínky, které musí naše dovolená splňovat. Od té chvile jsem raději nemluvila. V první moment jsem byla jenom moc a moc a moc naštvaná, později nešťastná, ale o to víc. Já chápu, že jakožto jediný kuřák naší expedice, jediná potřebuji balkón. Ale nechápu proč (navíc v Řecku) to má být balkón nalepený na pokoji min 4 hvězdičkového hotelu aj. Prostě po zadání všech podmínek ( „…nepoletíme přece z Brna…“,“… no už jsme dost starý na to, abychom chodili na pláž dál jak 100m…“), vyhledávač vyžvejkl několik málo možností. Na všechny jsme poslali nezávaznou objednávku, přece jen, byli jsme čtyři. A tak jsem ještě týž večer o tři až čtyři hodinky dýl sedla k PC a vytáhla z přehršle nabídek dovolenou na ostrově Samos. Přátelé, nerada to přiznávám, ale skutečně jsem strávila 12dní/11nocí na ostrově Samos v apartmánech Magda, které jsem si sama vybrala. Pravda apartmány jen dvouhvězdičkové, ale přiložila bych fotografie, ať vídíte v jak šílených podmínkách jsme museli bydlet (bazén a bar na místě, na pláž 80m, všechny pokoje s balkonem, pláž písčitá, počasí v daném obdobi cca 35 C, moře chladnějši, toť pravda, 23 C, cena dooost nízká atd.).
Zhruba 9dní před dovolenou mi přítel oznámil, že potřebujeme s sebou kmín, protože si bere prut a budeme jíst, co chytí, a v těchto zemích je kmín nedostatkové zboží. Kmín jsem koupila, foto křiklavě modře pruhaté ryby, kterou mi ukazoval na obrázku, jsem z hlavy nevypudila (ještě dnes, kdyz špatně spím, vidím tu modrou). Naštěstí on tu modrou nechytil, ta žlutá stačila.
Zhruba 2 dny před dovolenou jsem se konečně smířila s cestou letadlem. Taky už asi 5 dni žádné letadlo nespadlo a já nepřemejšlela tolik o dopravě, jako o přežití. Přibalila jsem jen o dva pytlíky instatních omáček navíc (přestože platil příslib, že nebudu muset vařit, instantní stravu jsem vzala), takže být „Ztraceni“, vydrželi bychom zhruba 10 dní z omáček a 5 dalších z polévek. V druhém případě (byt v druhé části toho letadla Ztracených ) by mi ani modrá ryba nevadila.
Nyní jsem z vyprávění pár dalších zážitků z balení vyškrtla, ale jen čistě pro pohodlnější čtení (také přeskakuji zdlouhavé a nezábavné pasáže jiných knih – třeba ta bitva v Pánovi Prstenu …).
Jediné, co bych ještě ráda podotkla je, že samozřejmě mám s sebou malý lísteček, kde se vyskytují slova jako “zhubnout“ “cvičit“ “cigarety“a tak dále. Doufám, že se pochlubím výsledkem.
Poučení pro mne pro příště: Nečekej, že odjezd bude v Tvé pravomoci!
Tipů: 4
» 20.12.11
» komentářů: 3
» čteno: 1285(13)
» posláno: 0


» 20.12.2011 - 09:28
Máš pěkný styl psaní..bohužel času málo na čtení.Určitě se k tobě budu vracet.Pěkné..
» 28.12.2011 - 09:52
ano, čtivé.
» 03.01.2012 - 12:30
mně nadpis připomněl spisovatele Gararda Durrella a jeho knihy o Řecku a tak jsem se s chutí začetla :o)
a pobavila jsem se - přestože bych to trochu vypilovala

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Následující: Deník z Řecka 2.část
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.