Chřipoanginové 2011

Chřipoanginové

O nemoci bez pomoci

Angin
Jde angin a potká chřipáka.
Ahoj chřipko, co ty tady?
Ale, měl jsem hostitele a on se mne zbavil.
Jak to dokázal?
Sedl jsem mu na lep.
Pil jsem ty jeho čaje s medem, přikusoval penicilin, potil se pod peřinou.
Bylo to strašné, jako kdyby si byl na Sahaře a současně na Sibiři.
Hm, říká zadumaně angin.
S tím se musí něco dělat.
Co kdybychom měli spolu styk a zplodily odolné to viry proti těm jejich čajům a penicilinům.
A jak řekli tak udělaly.
Netrvalo dlouho a byly tu jejich děti chřipoanginové.
Penicilin jim chutnal, čaj pily po litrech, pod peřinou v potu se měly blaze.
Hostitelé s nimi zápasily leč marně.
Populace vzkvétala.
A tak se sešli koumáci s VZP, OZP, doktoři i Rath.
S tím se musí něco dělat, hřmělo konferenčním sálem.
Kdo nám bude platit, když všichni umřou, ptali se ředitelé pojišťoven.
Budeme chtít náhradu za ušlý zisk po virech, šmejdi, dodal
si pod vousy.
Jedni plátci nahradí druhé, tak co na tom sejde.
Rath u řečnického pultíku říká, že viry bez hostitele nemohou přežívat.
Z tohoto důvodu by zahynuly.
A nápad je na světě.
Když hostitelé vymřou, není koho léčit a pojišťovny ušetří.
Najednou do hrobového ticha je znít tiché ťuky ťuky ťuk.
Kdo tam? zní
Tady viry, všichni už vymřely a vy ještě zbýváte. Zní odpověď.
Rath spolu s řediteli OZP a VZP stavějí barikády u dveří.
Tak se zrodila kolektivní práce...

A dobře jim tak, šmejdům nenažraným. Říká se