setkání v listopadu...

prohlížel jsem si jeden časopis
na osiřelé terase
plné spadaných listů
respektive jen nadpisy
psané majuskulou
vím asi bude znít divně
ale mě to inspiruje
jsem totiž designér na volné noze
co používá dobře ořezanou tužku
tvrdosti 2HB
rozkládací pravítko
a mozkovnu…

opatrně jsem přitom upíjel
nějakou tekutinu
s hnědým práškem
nad kterým by nejspíš zajásala
jen madam Curie
protože ta údajná káva
má na periodické tabulce prvků
spíš blíž k poloniu…

náhle
jakoby mnou
proplul duch tajfunu
viděl jsem šmouhu
ucítil tlakovou vlnu
a jinak nic..

až když jsem zaostřil
z rudého posuvu do normálu
zaregistroval jsem dívku
projížděla se v šátku
po promenádě
ehm tedy šátek měla na hlavě
samozřejmě v autě
a ne jen tak ledajakém
malebném ferrárku 275
s plamenným povrchem
a z rádia se linul hlas
Matta Monroe
On Days like these..

zastavila kousek ode mne…

musel jsem se kousnout do ruky
abych se radostí nerozkřičel…

došla ke stolku se slovy
sháním návrháře pro dům
a vy jste mi byl doporučen
prý jste tvůrcem tohohle
a ukázala na obrázek budovy
Guggenheimova muzea v Bilbau
i když trochu připomíná srážku
letadlové lodi a přístavu
je v podstatě geniální…

ano
vykoktal jsem…

pokud souhlasíte
mohli bychom spolu povečeřet
probrat detaily
a jako dezert vám nabízím
strávit měsíc
v jižní Francii
mohli bychom se stavit
na jedné z mých vinic
s chatkou a malou zahrádkou
plnou pikantní řeřichy
a ředkviček
které až ochutnáte
budete chtít jíst neustále
klidně na metry čtvereční…

a samozřejmě s degustací
slyšela jsem že jste milovník vína
já jsem Catia…

co myslíte vzal jsem to?

Madonna mia!
no jasně že ano...