První sníh

Napadá
mě sníh

a píšu

zkřehlý v závějích.

Dobrý..

Víc, než půl.

... a v duších...

....... bílo .......

vločka sněhová...ponecháme ji lásce, lidské a křehké

Já v tom cítím napětí a očekávání. Líbí se mi, jak jsi to podala.

Krásná miniaturka.

Skládám si z toho příběh, ale ta osička mě nutí počkat,
zřejmě zpomaluje čas do jisté události.

s.e.n: Mařenko, je to docela obyčejná básnička o stárnutí. Čas člověk nezastaví. Stárnutí si uvědomí až v okamžiku, kdy najde první šedivé vlasy a začne o sobě (a třeba i svých činech) více přemýšlet.

Zastavil jsem se, a bádal, jaký to ve mě vyvolává pocit. Je z oblasti kladné a je dost podobný těm, které často mívám při čtení Skácela. Proto Tip.

natáhni
.
.
se
.
.
do bíla

sněz

krajíc, a neztratí se chuť

I když malá, zatočila se mi z ní hlava :-)

hmmm, každý máme jiné asociace... mě stárnutí vůbec nenapadlo :-)

***

Nevím jestli správně -ale dost si v těch pár slovech dokážu představit-

hm....

pěkné