Herec
... jsme herci a život je nám jevištěm, v něm diváci jsme s otevřeným hledištěm...
» autorka: Lorraine |
Připadáš si jako herec
prkna pod nohama ti občas vržou
stejně jako sedačky v hledišti
když chceš vidět
jak vypadá svět
jakou roli bys chtěl…
můžeš mít každou…
jen některým kostýmům jsi už odrost´
a v některých se ještě ztrácíš
ten duševní sedí
a rozumový občas škrtí
snad jako varování
někdy sedáváš v té malé polokouli
a se svou znalostí rolí
sleduješ ostatní
a čekáš, až budeš mít šanci
nadhodit repliku
neodříkávej však celou roli
i když prožil´s ji na vlastní kůži
život není představení
jednoho herce…
i osud je excelentní herec
možná spíš režisér
kabaretiér
vždy sakra těžký spoluhráč
jež tahá za nitky
a vodí tě po jevišti
jako lidskou marionetu
sám skryt všem pohledům
nesmutni a směj se
přestože máš někdy chuť to vzdát
je ti do breku
a už nechceš žádnou roli
vezmi osud do svých rukou
a buď to TY
kdo tahá za provázky
podívej se do hlediště
a čti v těch tvářích
vidíš?
jsou smutní
když v očích máš slzy
a smějí se s tebou
když je ti krásně
přišli za tebou…
na tvé představení…
***
10.12.2008
Tipů: 17
» 02.12.11
» komentářů: 3
» čteno: 1137(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.12.2011 - 07:30
Paulmatthiole
Hm. Konečně mám trochu času a svobody k tomu, abych komentoval - vyzdvihl bych zejména ten konec (byť celé dílo je výborné, přirozeně) a dodal k němu dvě poznámky - některé v hledišti rozveselí mé slzy, jiné rozesmutní můj úsměv... ovšem největší tragédií pro herce je prázdné hlediště - a k tomu tady, stejně jako k těm dvěma mnou nastíněným možnostem, rozhodně nedojde :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ze života pus 3 | Následující: Utekáš