šuměnka

a vydržela bych to hodiny

Zas ostrá hrana protnula se s klidným povětřím / jak nebeský to šlic / Až zůstaly v tom vzduchu šmouhy podoblačných zim / a zvrásnily ho víc /

popravena...

tichém / však i řvoucím

momentovka / právě vznikla

i touhu těla láme v bocích...

kéž bychom do Boschových Zahrad vstoupili...

je vždycky / já to vím /, však jednou v roce ho i vyslovím

v květ / a přesto nesmět zavonět..

když kalamář se líbá s perem...

v inspiraci la loby / d.ě.k.u.j.i. / a spousta toho schází, však z dlouhých básní mrazí..

inspirováno Kapkou a její básní „Na koni“ / vrátila mě tam, kam patřím..

ohraně / neohraně

psáno těsně před usnutím / dřív mne nenapadlo, jak úžasný to může být příměr ve všech směrech, jak nelze odolat...

jsem prý skřivan / ale měním se na sovu...

než hrdlo krev skrápí...

pro Tebe proletím svět sem i tam, jsem víc než ráda, že Tě mám... / pro Cecil, potvůrku dvojsváteční

je silná loď a zároveň i vrak...

to jediné, co nám patří, je náš vlastní příběh...

jsou mu tři / a stalo se to včera / a mně jak nabodli by hojivého séra..