...

no, posuďte sami...

Fiktivní příběh...

nad ránem...

...

zase jeden impuls – pořád se člověk učí.

Zase bouřilo, ale jen v dálce...

Jedna z teorii říká ..

* * * *

...

Příští týden jedu na svatbu... Možná to tak nevidíte ...

...

...

... kterou zachytila dcerka do fotoaparátu při výletě na kolech

bez jména....

v deštích osudů....

Musí to být počasím, normálně mě to nenapadá...

věnováno Lucii Teru, jako poděkování za knihu, kterou si čte pouze Štěpina a já jsem si nucen psát pohádky vlastní.

....................

***