z galerie nezdárných.. vyrobil jsem si vypínač a zapojil si ho na ruku podle plánů /občas totiž nekontrolovatelně píšu/ pravda byl trochu nákladný ale co už se mi ze shora ozvali budou ho prý používat jako stimul u andělů občas totiž nekontrolovatelně padají dolů… sotva jsem vyšel ven zablýsklo se… tápavě jsem zkontroloval polohu toho [...]

Přátelé, já tady z toho rodím Co dělat? asi marod se hodím. Na tento styl je můj rozum krátký Snad do roka se vrátím zpátky. Export dílek mých mi médium slíbilo Ach, to by se mi velmi líbilo!

 Hřbitovy rozkvetly vděčností potomků a tichým šepotem, že chybí nám, ta slova , ta láska, pár něžných dotyků, které už patří jen vzpomínkám. Odešli od nás do míst neznámých ze kterých se nikdo nevrací zpět, pošleme něco slůvek děkovných přes plamínek svíčky v jiný svět. Vyberem společnou hřejivou chvíli, ta nám osuší slzičku [...]

na stejné vlně /já vím, že víš …;-) /, a teď zase Ty

Letělo s námi. Jitřní slunce, co umí čarovat. S podzimním apetitem ujídalo mlhu. Nechávalo za sebou jen zelenou. Letící s námi přejedené tisícem odstínů rostlo, a začalo hřát.

Proč? V létech hubených jsou slyšet želví trylky sádlo nám šplhá na zátylky dálky a dýlky jsou kratčí ..pláči tu s Tebou u Otylky pro bídu světa co léta sedá do očí jak Rwandský mouchy útočí Proč? V létech krizí koše jsou narvaný modely televizí nestačí měnit obejváky a naše hrtany zvykly si na lepčí [...]

Do noci ústa komínů šeptají kouřem signálním světu tu novinu že jako dým se rozplynula má láska v roce nula než začnu od začátku do dlaní chytat jinovatku na skládku pohádku vyvezu v černým pytli a v přítmí až se budu vracet tak moje biorytmy jako tatami stromy budou kácet mezi horami to pro ty [...]

Hladové oči Hladové uši Žíznivé rety Duše bez potravy Kůže nenasytná Nechutné zprávy Hej číšníku! Nabízím pane Paletu pestrou Zlatavou stráň Pro labužníkův zrak Sonátu podzimní S ořechovou sekcí Jablečný sbor I závin listový Vinutý vánkem Šlehnutý větrem Árii meluzíny Za komínem Zde hlavním chodem Co nasytí duši Láska Tvé ženy Přátelé milí Žíznivé [...]

Nerozumím …už ničemu… Svět plný ničemů řve jako mlčí! Ozvěna svůj hlas tlumí když stíny kolem vrčí roluje uši z gumy do tenkých ruliček A na zavřených víčkách barva zorničky hýčká pro přetvářku, že vidí… / chvíli i celý věk / jsem střed všech špatných lidí tak s nocí tesám chůdy já, [...]

zdá se vám něco okoukané? někdy může být nebezpečné pokud něco dobře znáte protože časem vás to bude bavit asi tak jako pohled na tapety… co je však zajímavé že i zaprášené tapety mohou neočekávaně překvapit... třeba jako vesmír a jeho chování… představte si že vakuová energie což je nejnižší energie jakou je vesmír schopen [...]

také máte doma minolovku?... řítil jsem se po pádu z dalekohledu do vesmírných hlubin vydával hrdelní steny které zpravidla vědci označují jako zvukové projevy intenzivního strachu /prý když máte strach bez nějakého zjevného důvodu tak si ten důvod vytvoříte a ospravedlníte tím své zneklidnění no to ale odbočuju/ a klouzal hvězdnou trávou [...]

TENKRÁT Na mez jsem tě zatáhnul ne, v kostele bych na tě nesáhnul a od komůrky postele nemám klíč pod Jírovec na trávě jsem tě povalil daleko od lidí, někam pryč ať po třech slivovicích nikdo nevidí v mých nohavicích ten hříšný chtíč když hltavě jsem tě pohladil... a kůže na skráních se ti tenkrát [...]

Hádě se svíjí za srdeční bránou na klikatý čáře mojí kůže Tančím v opojném rytmu salsa mi v žilách kluše Jsem smyslnosti něhou na tvářích červená mi růže Za klokotavým tepem podpatky klapou párový part Pohledy očí vsakují touhu, co z tónů běhá Tvá ruka s mou se splétá Z pod drápků kočičích na klopu [...]

Mí ze tmy příbuzní jsou ze zdí zrezlý skoby hlasy co ze snů zní a nebo ze záhrobí tak jako můry v zmatení a hlína co se drolí když míry bere pláteník a černí prostřou stoly truhláři za tu rakev dík a skříň obydlí moli a sem tam taky babskej vzlyk a vrána od údolí [...]

Na II. programe sna – Ľalia poľná ... zadala jsem téma na říjen podzimní však nevím jak psáti o lásce, volnosti ... deštivě o smrti a pomíjivosti hřejivě o bytí zázrační bytostí ... dávno již otextoval zcela mistrně Peteraj Kamil v lilii písni té ... tak dost už té strohosti v rytmu dvanácti slabik raději [...]

STARÁ PANNA Podzim líně zhasil svíci když hospodyně zavře komoru a přes schodiště vrzající těžce kráčí nahoru... Teplo ohně neprohřeje tu suknici přešívanou a ona skromně, trochu stranou mezi vzlyky v okenici pozoruje šiky listí jenž se postavily před vichřici jako boží bojovníci...

Smuténková (Jan Skácel mi snad tu smuténku promine) : Za okny – smetena křídla . . do rosy :

......

Vnímame to obaja ten opojný pocit môcť byť raz tu raz tam… lietame si spoločným priestorom a medzník tvorený hranicou zostal hlboko pri zemi v tomto máme krídla slobodných vtákov… viac ako tri roky si mojím sprievodcom slovenčinou hoci patrím na druhú stranu hranice no prebieham rovnako rada ako Ty… ďakujem Peter

Tam jak je štít Lomnický šutry a sem tam stvol (prý jako v Lhase) vezmu Tě na vrchol a zlomím v pase ve větru bičování a v hromu bití tam od Tvých strání do údolí poznáš z mých dlaní jak láska se drolí do hodin přesýpacích které jsou paličaté my s bohem v mracích snad [...]