potápka

Jako kříž první pomoci
svítí ta světla do noci
do nebe odráží se v svitu
jak hřbety pstruhů v potocích
dostat se mi tak do moci
tlačítka tvého vypínače
zhasnul je a v tmách
a ze stěn hrách
pláče z utrápení
bych změnil v chvíle chvění
kámoším s lihem po locích
topím se s dluhem v úrocích
a stávám denně pod balkónem
tam spolu s lunou tonem
a pláčem sobě na rameni
do kuropění
do kokrhání
do roztrhání
..těla
můj otisk čela
o stěnu ambulance
je mapa psance
ztracená
na kterou k ránu
krve kapky
dělají kola od potápky.....