kafe

Padám po odstavcích
do hlubin studní
poezie
ať kašny v návsích
závidí
a to co se na dně stříbří
je moje múza od Povydří

Stáda nahoře v mracích
i slunce pošetilé
vítr a ptáci
čekají na ty chvíle
až brýle nasadím
a jako v notách
usadím je
do příběhů
vedle břehů
kde tráva šumí
v zbytcích sněhu

Padám do odstavců
ráno už krájí z luny
a jako z písku duny
mi budík přesypává
dík bože za ta nevyspání
s ní co má jméno
.....káva.