Vyznání

Zdá se, že jsem se
ještě jednou rukou
pořád držela břehu.
Teď skáču po hlavě,
oči zavřu – ještě mám strach.

(mé nitro volá
tichá slova,
pak je i zašeptám)

Cítím jen teplo a něhu,
(a trochu plyn)
když u tebe procitám,
jsem doma
a místo strachu
radost mám.

(a slova jdou již lehce ven)

Učíš se rychle,
už umíš mnohem lépe – co a jak
(avšak prociť i tu malou změnu,
je mnohem více otevřeno).

Všemi smysly i slovy,
co mají vláhu i váhu
do mého nitra
nežne pronikáš.

Srdcový orgazmus,
vlny, co hrudí škubají
a po té burácející smích
-
z té krásy
rosu v očích máš.
Vpíjím se do tebe -
tu chvíli si dlouze vychutnáš.

.
.
.

Tak
a teď pojďme
(neříkej, že nechceš)
teď můžeme ukojit
i chtíč
-
k sejfu víš již heslo
a máš svůj klíč.
-
Je na Tobě, co do své banky
uložíš.