Samaritáni – Mentální sprcha

VII.

„Mohu dál?“ ozval se zvenku známý hlas.
„Ten hlas znám! To je přece hlas Ani Mimah. Co tady dělá?“ Spěchal jsem ke vchodu. Stála ve dveřích a byla úplně jiná, než jsem ji znal z geonetu. Nádherné rovné dlouhé havraní vlasy jí splývaly až na ramena. Štíhlá vysoká postava nezapřela nejnádhernější ženu, jakou jsem kdy viděl. Byla oděta jen v průsvitné říze svůdně stažené kolem pasu. Na dokonalých nohou měla obuty plážové topánky.Vyrazilo mi to dech. Chvíli mi trvalo,než jsem přestal omámeně civět a vzpamatoval se.
„Samozřejmě, jste tu vítána. Čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu?“ Opravdu jsem nechápal, jak je to možné a měl jsem pocit,jako bych se měl každou chvíli probrat z příjemného snu.
„Ráda bych se dověděla více o vašich vztazích mezi muži a ženami. Zkoušela jsem se ptát vašich zkušených kolegů, které náš počítač vybral jako seriózní vědce, ale mluvili záhadně, nejednoznačně, jako by se v tom skrývalo nějaké tajemství o kterém nechtěli mluvit. Co mě nejvíce šokovalo, tito seriózní vědci mě odkazovali na zábavné geonetové stránky ze sekce „romantismus“. Pochopila jsem jen, že kvůli pošetilým představám spojeným s rituálem oplodnění se lidé zabíjeli navzájem a nechávali se zabít. Každý ten příběh měl úplně stejnou strukturu. Úvod do situace lidí, kteří si žijí v poklidu své životy. Poté se jim stalo něco zlého. V této situaci navázali kontakt, který je nazýván láska. Namísto, aby řešili problém,ve kterém se ocitli, tak začali dělat samé iracionální věci, které všechno zkomplikovaly. Zajímavé je, že je to nějak zdokonalilo a obvykle všechno dobře dopadlo. Můžete mi to nějak vysvětlit?“
„Jak bych vám to řekl – jsou věci, které se VYSVĚTLIT nedají. Musíte je prožít.“
„Hmm..“ podívala se zamyšleně. „Všimla jsem si, že ten prožitek různí autoři popisují různě a dost rozporuplně. Jako by každý mluvil o něčem jiném.“
„Je to tak. Určité věci se dají jen prožít. Žádný popis není dost dobrý.“
„Našla jsem také nejrůznější filmy, které byly v sekci „erotika“. Všechny byly prakticky stejné. Ukazovaly sexuální kontakty mužů a žen, které odpovídají těm, které známe z našich starověkých dokumentů. Proč existuje tolik materiálů o na úplně stejné téma? Nechápu to. U nás se nemáme ve zvyku navzájem dotýkat. Považuje se to za neslušnost a vede to někdy k těmto činnostem, které jsou ale považovány za nedůstojné. Zajímavé, kulturní zvyky pozemšťanů jsou zrějmě úplně jiné.“
„Tělesný kontakt vyvolává u zamilovaných Pozemšťanů pocity nepopsatelné slasti a samo splynutí pocit jednoty s vesmírem. Copak vy jste neměla nikdy touhu dotknout se muže?“
V očích se jí objevil zděšený výraz. „To..to přece nejde. Je to vysoce nebezpečné, návykové a ztrácíme při tom schopnost sebekontroly. Ale několikrát jsem takový pocit zažila. Podle našich učitelů je to signál, že tělo potřebuje regeneraci a duševní očistu v mentální sprše.“
„Co to je?“ byla řada na mně, abych projevil překvapení.
„Vy jste si nevšiml? Je jí vybaven každý apartmán. Chcete, ukáži vám, jak se používá.“ zavedla mě do místnustky podobné sauně a zavřela dveře. Uvnitř bylo několik pohodlných pryčen z materiálu podobného dřevu, ale daleko pružnějšího. Bez varování uvolnila svou řízu a stála přede mnou, jako nahá bohyně. Začala se ve mně DOST neodbytně hlásit mužská část mé přirozenosti.
„Svlékněte se.“ vybídla mě a lehla si na jednu z pryčen, která se jako síť přizpůsobila tvaru jejího těla. Při pohledu na ni jsem málem zešílel od chtíče, až se mi zkrátil dech a udělalo nevolno. Uvědomil jsem si, že nás sledují kamery a jsme v přímémpřenosu na geonetu. Tohle se ale nedá vydržet!
„Lehněte si“ ukázala na vedlejší pryčnu, „a sledujte mě... Jacku, zapni mentální sprchu!“ řekla lehce vzrušeným hlasem.
Z neviditelných pórů ve stěnách se začala linout neuvěřitelně příjemná opojná vůně s jemným přídechem pižma. Cítil jsem jak se vznáším a vzrůstá ve mně pocit sexuálního vzrušení. Ohlédl jsem se po Ani. Jemně se hladila po celém těle, občas jemně zavadila o vztyčené bradavky. Ve tváři měla výraz nepřítomné extáze. Poslední, co si pamatuji byl pohled na nádherné tělo Ani prohnuté v orgastickém luku. Po páteři zdola nahoru mě proběhla horká vlna, jakobych mi mezi obratli protekalo rozžhavené olovo.

„Johne! Johne!“ ozývá se z dálky.
„Ani?“ Pomalu se probírám. Cítím se, jako bych spal snad sto let. Do očí mě lehtají paprsky slunce právě vycházejícího nad oceánem. Vedle mě leží nahá Ani, neuvěřitelně krásná a svěží, v uvolněné tváři má šťastný úsměv.
„Jak to, že jsme zde?“ zmohl jsem se na otázku.
„Přinesl nás tady Jack. Byla to pro něj hračka. Ví co má udělat po mentální sprše. Jak se cítíš? Podlehl jsi účinkúm sprchy velmi rychle. Měla jsem trochu obavy, ale diagnostické senzory uvnitř sprchy mě ujistily, že jsi v pořádku.“
„Nevím, jak to popsat jinak. Skvěle. Ta vůně – to byla nějaký droga?“
„Ano, ale ne ve smyslu pozemském. Byla to směs hormonů a nanorobotů, kteří aktivovali tvá centra imunity a regenerace. Byl by to asi dost bolestivý proces, proto byl tvůj nervový systém utlumen do kataleptického stavu a aktiviována cenrta slasti. Líbilo se ti to?“
„Bylo to úžasné!“
„Už musím jít Johne. před chvíli mě volal Dar Rios, ať přijedu co nejdříve do našeho centra.“
„Uvidím tě ještě?“
„Ještě jsme nedokončili náš hovor. Jestli to nevadí, příjdu jakmile to půjde. Asi i ty budeš brzy pověřen nějakými úkoly.“
Vyprovodil jsem Ani k jejímu vznášedlu a rozloučili jsme se.