Samaritáni – Léčitelé

VIII.

12/1/2125
Na výslovnou žádost Samaritánů jsem vybíral mimo jiná kriteria lidi také podle věku a zdravotního stavu. Chtěli mít co nerůznorodější vzorek pozemského obyvatelstva. Mezi nimi byli čtyři lidé smrtelně nemocní rakovinou. Bohužel, tuto nemoc se nám stále nedaří zvládnout, přes určité úspěchy v chemoterapii umírá na rakovinu každý třetí pozemšťan. Je to horší výsledek než před sto lety díky stavu životního prostředí.
Vzduch, voda i půda jsou zamořeny, což má za následek i vliv na čistotu potravin. Postupně se snažíme o zlepšení, ale jde to velmi pomalu. Nejhorší byla situace do roku 2073, kdy nás tyto problémy donutily sjednotit celosvětové úsilí k vytvoření Spojených států světa (USW).
Paradoxní je, že ke sjednocení lidstva nedošlo na základě válek, ale na dobrovolném principu. Většina lidí si uvědomila, že jejich přežití závisí na stavu životního prostředí a ten lze řešit jenom globálně.
Ekonomicky silnější část lidstva musela pomoci rozvoji takových zemí jako byla Čína a Indie, které začaly procházet stejným procesem industrializace jako ty rozvinutější části sto let před nimi. Pro již tak zničené životní prostředí na zemi to byla smrtící rána, ale obyvatelé těchto zemí chtěli za každou cenu dohnat rozvinutější západ. Takže potřebovali kvalitnější a šetrnější technologie.
Vznikaly spory kdo a jak to zaplatí a proč. Ty mohly být zažehnány pouze sjednocením všech zemí na zeměkouli. Protože šlo o život všem, nakonec došlo k dohodě.

Mezi účastníky se vyskytoval jeden případ leukémie, rakovina prostaty, rakovina kůže a žaludku. Všichni tito lidé měli podle predikcí lékařů před sebou nejvíce tři měsíce života. Kromě toho zde byl člověk v posledním stádiu onemocnění AIDS asi devadesátiletý muž s Parkinsonovou chorobou, a mladá žena, která v důsledku poranění míchy nemohla už 15 let chodit. Tito lidé byli zpočátku umístěni do „špitálu“, jak pozemšťané pokřtili ostrovní kliniku.
Samaritáni mohli začít léčit všechny najednou, ale měli zájem na tom, aby byly jednotlivé léčebné postupy a jejich výsledky dobře viditelné pro abonenty geonetu. Začali tedy nejdříve s léčením rakovinných nádorů. Léčení mělo tři fáze:
- odstranění metastáz a rakovinných buněk
- diagnóza příčiny jejich vzniku a její odstranění
- pročišťovací regenerační procedura

Po krátkých klinických testech vyvinuli a naklonovali pro každý typ karcinomu bionanoroboty – takzvané „žrouty“ – něco jako bakterie s naprogramovanou schopností pozřít jen specifické rakovinné buňky a vyloučit se z těla. Žrouti nechávali bez povšimnutí zdravé buňky. Tito chlapíci dokázali pacientům doslova „sežrat“ metastázy a spolu s nimi byli do oběhu vpouštěni jiní bionanoroboti – jacísi „Zdravotníci“, kteří zacelili vzniklé rány po karcinomech. V podstatě se jednalo o zavedení umělého imunitního systému se specializovanou funkcí. Celá procedura trvala maximálně tři dny. Už od začátku android – hypnoterapeut zbavil pacienty veškerých bolestí pomocí hypnotických procedur prováděných v součinnosti s neznámou látkou určenou ke zvýšení jejich hypnability.
Následně je znovu prohlédl diagnostický android – Diagnostik. Nikdo moc nechápal, co vlastně Diagnostik dělá, nebyly vidět žádné přístroje a všechny postupy se skládaly z prohmatávání poklepávání a přítlaků. Kromě odběru tekutin pro analýzu byly dokonale neinvazivní. Připomínalo to čínskou celostní medicínu. Přesto stačila Diagnostikovi u každého pacienta jen hodinka a navrhl léčebný postup. Většině pacientů dal nejdříve nějaký elixír namíchaný pro každého zvlášť. Ten museli pít dvakrát denně po tři dny. Několik specializovaných nanozdravotníků v elixíru se postaralo o stimulaci vlastního imunitního systému pacienta tak, aby si jeho organismus dokázal pomoci proti možné recidivě sám. Ačkoli dokázal „skalpel žroutů“ proniknout prakticky všude a zabít rakovinné buňky, bylo třeba odstranit samotnou příčinu vzniku „té první“ z nich.
Čtvrtého dne prohlásil pacienty za vyléčené a všichni se přesunuli do skleněných regeneračních pročišťovacích komor, které byly dokonalejší obdobou mentálních sprch. Tam byli uspáni a převedeni na alternativní okysličování krve. To znamenalo, že jejich plíce byly odpojeny a nahrazeny umělými, napojenými na krevní oběh. Tyto umělé plíce byly zároveň filtrem zplodin v krvi. Následně byla celá komora naplněna zvláštní růžovou tekutinou, zřejmě opět plnou bionanorobotů. Po jednodenním pobytu byly komory vypuštěny, pacienti zbaveni tekutiny v plicích, začali dýchat a asi hodinu po opuštění regenerační komory se probrali.
Změna byla očividná a neuvěřitelná. Zářící oči plné energie, dokonalá pleť napjatá zvětšenými svaly rychlé pohyby svědčící o nadbytku síly a energie. Všichni vypadali naprosto zdravě a ti nejstarší dokonce o dvacet až třicet let mladší. Lidé nevěřili svým očím. Tohle už vypadalo jako zázrak. Na samaritánském i-webu se objevilo ohromné množství dotazů a žádostí o léčení. Objevovaly se také spekulativní články o tom, zda tito lidé nebyli vyměněni za androidy.
Po více než pěti stoletích od experimentů alchymistů císaře Rudolfa II uviděli lidé elixír mládí v praxi. O něčem podobném se snad dalo dočíst jen v Bibli při popisu Ježíšových zázraků. Vyrojila se spousta dohadů o tom, zda zde již před dvaceti dvěma stoletími náhodou Samaritáni nebyli. Sami Samaritáni se k tomu, stejně jako k tisícům jiných spekulací a myšlenkových konstrukcí nevyjadřovali.