Bezpečnost především.

Já vím, já vím, omílá se to stále dokola, čtou se předpisy, normy, školní řád … a všichni koneckonců máme v práci školení. Tedy, alespoň jsme to podepsali, víte o tom, že?
Přesto. Zkusím to jinak. Povím vám, čeho jsem si všiml přímo v životě. Každý máme zkušenost jinou, klidně do komentů přidejte tu svoji. Třeba to někoho zachrání před úrazem, kdoví?
Už před pár lety jsem si všiml zvláštního faktu. Muži starší padesáti let často padají ze žebříků. Jo, to jsem ještě padesát neměl, tak jsem si pískal, ale teď? „Jsi na řadě, hochu“, uvědomil jsem si. Párkrát za rok na ten žebřík musím, tak čekám, kdy to příjde. Je to nejspíše neodvratné. Uvědomil jsem si to, když soused po úhlopříčce (naše zahrady se dotýkaly rohy) spadl při trhání hrušek a zabil se. Vždyť dva týdny předtím spadl táta, když se pod ním ulomila větev na švestce (my starší kluci jsme těžší). A rok předtím spadl přímý soused (po pravoboku), když trhal jablka a zlomil si nohu. Pět let předtím spadl můj přeopatrný strýc, když spravoval okap a manželka mu vozila mast z hadího jedu a nejméně dva roky chodila píchat injekce. Ušklivě si pochroumal rameno. A co měli ti muži společného? Všichni byli ve věku mezi padesáti a šedesáti lety. Takže padesátníci, bacha na žebříky!
Druhý úraz zřejmě hrozí spíše náctiletým. Už jste někdy přecházeli koleje a stoupli jste přitom na ni? Já do určité doby vícekrát. Až dokud jsem to nezkusil v zimě. Jedno vám řeknu. Namrzlá, nebo vlhká kolej je tak kluzká, že absolutně nemáte šanci na ní ustát. Nezkoušejte to! Nedávno to zkusila má neteř a dopadla podobně. Ono, spadnout na to železo zatraceně bolí. Měla štěstí, že nebyla sama. Do minuty jel vlak a zpočátku nemohla ani vstát. Ono s tím přecházením kolejí se dost změnilo od dob mého RANNÉHO mládí. Vlaky jezdily tenkrát o dost pomaleji. Řekněme, že k přejití koleje potřebujete pět sekund (běhat raději nezkoušejte). Tak pendolino jedoucí stošedesátkou za těch pět sekund urazí vzdálenost asi dvě stě dvacet metrů. Opravdu v tom místě, kde přecházíte, vidíte tak daleko? Je přehledné? Nebudu lhát, přecházím koleje jednou týdně. Ovšem když už si nemohu pomoci (a vám to rozhodně NEDOPORUČUJI), před kolejí se zastavím a pro jistotu se 3x podívám v obou směrech. Možná ani to nestačí, asi před půl rokem u nás zrovna v tom místě srazil vlak jednu paní. Jenže u nás ve Studénce nemáte jistotu ani na mostě. Není to tak dlouho, co jeden spadl rovnou pod vlak. ODS (Ostravské Dopravní Stavby) nezůstaly nic dlužny svému dobrému jménu. Podařilo se jim to svalit na nějakého německého subdodavatele, tuším.
Ještě si neodpustím jednu malou radu ohledně elektřiny v koupelně. Kdysi se mi dostal do ruky atlas soudního lékařství, kde bylo pár fotek po úrazech elektrickým proudem. Ta zuhelnatělá ruka držící lampu, která uhořela od zbytku těla mě straší ve snech dodnes. Ale když jsem jako kluk experimentoval s elektrikou, dostal jsem „kopanec“ několikrát. Patrně se to stalo mnoha z vás. Něco vám prozradím. Pokud by se mi to stalo v koupelně a stál bych bos na mokré podlaze, téměř jistě bych to nepřežil. Dnešní fény a holicí strojky jsou poměrně velmi dobře zabezpečeny. Ale přesto. Vypěstujte si jednu zásadu. Tedy dvě.
NIKDY neberte do rukou žádný spotřebič, když je máte mokré!
NIKDY nestůjte v koupelně na podlaze bosi, když něco děláte s elektrickým spotřebičem!
Možná i pak se stane, že dostanete ránu, třeba z narušené šňůry. Ale máte mnohem větší šanci na přežití. I tak bych to na vašem místě nezkoušel. Ono je těch úskalí víc, ale to už byste dál nečetli.