Někdy

Někdy to tak zkrátka je...
» autor: G.P.
» archiv Básně / Ostatní
Někdy je mi smutno, lásko.
Oči jako dvě bludičky.
A srdce bolí
a do ran soli
sypou mi moje sudičky.

Někdy je mi teskno, lásko.
Potom je těžko se usmívat.
Halí mě stíny
a pocit viny
a sílu k žití snad abych krad´.

Někdy je mi k pláči, lásko
Nejen Ty chceš někdy brečet.
Výčitky křičí
a mne pak ničí
holými koleny na hrachu klečet.

Někdy cítím slabost, lásko.
A k zemi klesám, plíce bez vzduchu.
Život se ztrácí,
když se mi vrací
ta strašná, zlá hodina duchů...
» 31.08.2006
» komentářů: 5

» 01.09.2006 - 14:53
no:
Ta první byla lepší...tady se mi nelíbí některé rýmy...kdyby to nebylo myšleno vážně, tak by se to dalo spolknout , ale tys to asi vážně myslel...zkus se někdy usmát
» 01.09.2006 - 16:06
Levandule:
Marsé, autor se umí smát, a jak!!! Ale každý komik má v sobě i tu druhou polovinu srdce, kam uzamyká všechny své smutky a slzy... A když už mužský našel formu, jak se vyplakat, neberme mu ji. Doba, kdy se musel chlap za své slzy stydět, je snad už pryč...
Díky, Levandule
» 05.09.2006 - 09:17
s.e.n:
Cítím s tebou.
» 13.09.2006 - 18:04
Konec konců:
„a sílu k žití snad abych krad´.“ – to je moc super, až mi ukápla i slza. Mno jo, to su celá já, zbytečně se asi trápím, .... :ó(
» 25.09.2007 - 10:20
černočerný:
oslovující záležitost
Předchozí: V tiché zahradě | Následující: Obraz

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.