V tiché zahradě

Sawati:
tak todle je hodně dobré.Takový příběh,který je krásný a přesto přezevšechno působí dost smutně.Klaním se ooo velmistře...:-)

no:
No, Markétka asi bude mít radost, ale...no nic

Levandule:
Marsé, Marsé...! Co si z Tvého komentáře má autor vzít? Promiň, ale o pozadí tohoto příběhu moc nevíš...
Tato báseň je mostem mezi životní Láskou, která musela odejít tam, kam jednou půjdeme všichni, a novou láskou, která se také zdála být životní... ale nakonec je již jen bolavou a zároveň nezapomenutelnou vzpomínkou a možná i půdou pro tu současnou. Tato báseň je životní koktejl, který chutná hořkosladce, a věř, že přesně takhle byl tento příběh žitý.
Pokud Ti, P. jsou mé komentáře nepříjemné pro odhalování záclonky u Tvých básní, odpusť mi to a řekni /budu se držet obecnější roviny/. Osobně si však cením víc básní, které byly nebou jsou ŽITY svými autory, než těch, které splňují rytmus a módu, nebo jsou jen tak vymyšleny, a vůbec...
Toto dílko je jedno z Tvých nejhezčích a každá z nás by si jistě přála tak krásná vyznání v básních partnera zažít...
Levandule

s.e.n:
Levanduli-Nevím jak jsou P.příjemné tvé komentáře,které rozpitvávají jeho život.Ale mně rozhodně a určitě i jiným lezou krkem. jsou přímo nechutné. Proč tu báseň potom nenapíšeš místo něho? Báseň je krásná,dojemná.

G.P.:
Snu -
Moc Ti děkuji za hodnocení na Literu, nebo spíše za hodnocení mých básniček, lichotí mi a povzbuzuje. Soudím z něj, že jsi poznala, že nejsou vymyšlené, ale prožité. Ale chtěl bych Tě poprosit o jedno jediné. Přečetl jsem si, jak Ti lezou na nervy komentáře Levandule, ale ber to tak, že jsme se po létech různého hledání našli a je nám spolu dobře. Ona snad trochu (dost) nekriticky hodnotí moje věci a má potřebu mne ochraňovat před celým světem. Už dávno jsem se přestal rozčilovat a pokoušet se jí to rozmluvit. Je zkrátka taková a všechno, co napsala myslí doopravdy. A toho si na ní vážím. Nehraje to. Ona taková je. Každý máme své a měli bychom být vůči druhým stejně tolerantní a chápaví, jako jsme sami k sobě. A o to prosím i Tebe

s.e.n:
Levandule-prosím promiň já jsem se skutečně unáhlila.Nevěděla jsem ,že patříte k sobě. Teď mám na to jiný náhled.Proč bys nemohla lecos vysvětlit.Jistě na to máš právo a mnohdy to čitateli pomůže.
Ještě jednou -prosím promiň mi jestli můžeš. Obvykle se mi to nestává. Ani nevím proč mě to tak naštvalo.Promiň. Přeji Vám,aby jste byli šťastní a stále stáli při sobě jako nyní.A rovněž úspěchy na Literu pro radost nás všech.

Konec konců:
Velmi bolavé, smuténkové, miluji básně, které jsou ne podle pravidel, ale podl srdíčka. Co na tem, zda maj, či nemaj rytmus, rým a kdo ví, co ještě ... já byla za to odsuzována, ne všemi, a tak jsem všechno smázla. Vím, že napsat, že tato báseň je hezká, se zrovna nehodí.

jen tak:
Milá Levandule, tak jsem si sem zaběhla...no jo, je to fakt, ale psala jsem ti...málo času mám...Chápala jem tu básničku jako vyznání a nechtěla jsem autora ranit tím, že bych mu vytýkala formální chyby...to znamená trošku neoriginální rýmy ale jinak jste milá dvojka nechám si vás někdy na noční a pokud přjmete dobře míněné rady, ráda okomentuji...marsé

černočerný:
dnes s odstupem času víš, jak ten příběh pokračoval...